Babylónské astrologii se dodnes plně nerozumí. Naneštěstí. Je tomu tak proto, že babylonské texty jsou na hliněných tabulkách a klínovým písmem a dodnes nebyly všechny prostudovány. V babylónské oblasti existovaly dvě hlavní velké knihovny, které měly obrovské množství tabulek; knihovny byly sice postupně znovuobjeveny, ale jejich obsah se naneštěstí rozptýlil do mnoha částí světa. R.S. říká, že slyšel a sám se také domnívá, že jen zhruba 10 % jich bylo předmětem zkoumání vzhledem k astrologii. Většinou byla při jejich studiu doposud dávána přednost literatuře, poesii a astronomii. Až závěr minulého století přinesl změnu. Bylo nalezeno značné množství horoskopů v dnešním slova smyslu (značným množstvím míní číslo v rozsahu 20 - 30 horoskopů). Nejstarším z nich je obrazec datovaný rokem 410 před naším letopočtem (jedná se o horoskop syna babylónského panovníka Šuma Usa narozeného 29. 4. 410 př.n.l.), další dochovaný je však až z II. století před naším letopočtem, značný počet horoskopů pak je také z počátku křesťanské éry (dostupné jsou například v "Greek horoscopes" od O. Neugebauera a H.B. Van Hoesena - pozn. Z.B). A tak myšlenka, že babylonská astrologie je odedávna existující nauka, není prostým způsobem podpořitelná. Pravdou je, že existuje mohutná sbírka textů obsahujících omen - znamení, jež pochází z hluboké minulosti, tj. z let kolem 2000 před naším letopočtem. Jsou zde planetární omen (například typu "planeta na východě je známkou toho a toho"), spolu s dalšími omen texty typu "černá kočka přes cestu" … a podobně. To celé však není systematizováno, netvoří systém, jsou to jen omen, tedy předzvěsti či znamení budoucího.
Ale někde v VI. nebo V. století před naším letopočtem začali babylónští astrologové pracovat jinak - systematičtějším způsobem. Začali pracovat s pojmy, které pak byly užívány po celé helénské údobí. Ale bylo jich velmi málo. Babylónští astrologové, jak se zdá, se věnovali výlučně jen třem hlavním oblastem. Posicím planet ve znameních svého povýšení, heliaktickým jevům - to je kdy planeta poprvé heliakticky (tj. před Sluncem) vychází nebo zapadá (tj. naposled po Slunci zapadá a pak v dalších dnech zmizí až do svého heliaktického východu) a dále makrozodiaku - rozdělení každého ekliptikálního znamení na dvanáct dílů, kde každý z nich odpovídal jednomu znamení. Pak ještě také hleděli na lunární jevy jako zatmění a lunární fáze. Jen tyto 4 prvky se ukazují jako jádro babylónské astrologie a jen málo co k tomu lze ještě doplnit. Byly sice pokusy připojit ještě aspekty, ale R.S. říká, že proto nenašel mnoho podpůrných důkazů. A podobně tomu bylo s dalšími prvky předjímanými helénské době. Dále říká, že má dojem, že to co z babylónské astrologie ovlivnilo helénskou astrologii bylo velmi jednoduché až primitivní.
Babylónské zdroje se během doby rozšířily do Persie, Indie a Egypta. Každá z těchto kulturních oblastí měla dříve svou dávnou astrologii, astrologii typu omen. Ale pak, jak nastala určitá transformace díky přišedším babylónským pramenům, astrologie se obohatila a začala mohutně rozkvétat. Každá oblast pak vytvořila nezávisle na ostatních svou vlastní a velmi komplikovanou a na druhých nezávislou astrologii, kde společnou částí byla jen ona babylónská seménka. Perské materiály dnes bohužel musíme pominout prostě proto, že se nedochovaly (díky tomu, že arabští dobyvatelé Persie zničili téměř všechny staré náboženské a technické texty). Zbyly jen fragmenty. V Indii došlo k rozvoji astrologie ve velkém rozsahu a je v onom rozsahu užívána dodnes. V Egyptě pak došlo k velmi komplikovanému rozvoji, který unikátním způsobem dal vzniknout helénské astrologii. A tak v pozdější době, v počátcích křesťanské doby, tu působily tyto oblasti společným oplodňujícím způsobem. Co neradi slyší védičtí astrologové - na počátku křesťanské éry byly helénské texty překládány do sanskrtu a stimulovaly hinduistickou astrologii v Indii. A tak hinduistická a helénská astrologie mají mnoho společných bodů. Přinejmenším co do ducha, ale často také i doslovně. Védičtí astrologové tím nejsou nadšeni, protože předpokládají, že jejich astrologie se odvíjí od véd. Ale R.S. tvrdí, že proto nenalezl žádný důkaz. Přestože ve védách například nejdeme zmínky o kole s 360 paprsky, neznamená to, že to je důkaz existence astrologie. Najdeme v nich také astronomické informace, ale nic co by připomínalo existenci vyvinuté astrologie. Naopak silným argumentem pro podporu teorie o ovlivnění hinduistické astrologie helénskou astrologií je existence mnoha takových slov v dnešní hinduistické astrologii, která jsou jen doslovným přepisem technických astrologických termínů z řečtiny. Tak například řecké slovo pro rohový dům je kentron, což znamená "otočný bod" a v sanskrtu pro rohový dům máme velmi podobné označení kendra, což nemá v sanskrtu žádný význam až na čistě technický termín v astrologických textech. Řecké označení pro následný dům je ephanophora, což znamená "vycházející po" , v sanskrtu pro něj máme označení panafora, což opět nemá kromě astrologického žádný další význam. Řecké označení pro následný dům je apoklima, což znamená "klesající z", v sanskrtu pak apoklim, což opět v tomto jazyku kromě astrologie nic neznamená. Z toho a dalších případů je jasné, že hinduistická astrologická terminologie je překladem z helénské astrologie. Jedním z lidí, kteří snesli důkazy, že u kořenů hinduistické astrologické terminologie je jednoduchý do sanskrtu přeložený helénský text, je editor a vydavatel starých textů David Pingree.
To vše R.S říká a uvádí proto, aby připomněl že kolem roku 200 před naším letopočtem na scénu přichází helénská astrologie. Pak pronáší zásadní tvrzení: Helénská astrologie, která je tak jak doposud vidíme tím nejhlubším zdrojem veškeré pozdější západní astrologie, nebyla vytvořena prostým převzetím či modifikací babylónských pojmů, nebyla vyvinuta na základě dlouhodobého studia mnoha horoskopů, je to jen čistě a od základů vytvořená teoretická struktura, pravděpodobně poprvé představená na počátku druhého století před naším letopočtem. R.S. připomíná, že někteří lidé tvrdí, že původní texty helénské astrologie jsou z pera tvůrce označovaného jako Hermes Trismegistos. Lze snést mnoho pochyb a úvah o tom, zda tento muž skutečně existoval, či zda to je inkarnace toho či kterého boha a podobně. Není až tak důležité kdo jím byl a zda existoval. Dle R.S. je důležitější, že se ukazuje, že celou helénskou astrologii vyvinul pouze jeden člověk nebo malá škola lidí přibližně v časovém intervalu pouhých 50 let. (Připomeňme si, že v II. století př.n.l. žil též moderní otec znalosti precese jarního bodu Hipparchos z Nikaie.) Badatelé jsou tak zcela překvapeni, že po babylónské astrologii bez rozvinutých astrologických technik a jejich příbuzných prvků, přichází nepochopitelně rychlým způsobem překvapivě komplexní helénská astrologie. Její struktura a forma byla úplná již kolem roku 150 před naším letopočtem. Je-li to vše pravda, pak helénská astrologie by měla mít logickou jasnost a celistvost, jíž by však nemohla mít pokud by byla vyvíjena jen na základě pozorování a odvozování pravidel ze studia mnoha horoskopů, snů a podobně. To nám poskytuje vzrušující možnost, že původní astrologie západního světa má pevný teoretický rámec. R.S. říká, že strávil bolestných 8 let při pokusech nalézt onen pevný rámec a dnes se mu zdá, že je téměř úplný. Tento rámec je pro něj nápadně zřejmý, když se studují řecká slova popisující astrologické jevy. A začíná se dále ptát.
Jaký je charakter tohoto teoretického rámce ? Mnozí se setkáváme s otázkou zda je astrologie věda nebo umění. Je zde něco co souvisí s vědou nebo spíše s divinací ? V souvislosti s planetárními konstelacemi, je zde kauzalita nebo synchronicita ? Helénská astrologii není ani z jednoho z uváděných soudků. V ní se musí rozumět tomu, že pozorovatelné astronomické jevy a jevy studované astrology, jsou přijímány jakožto výraz událostí, které se odehrávají v kosmické duši či kosmickém vědomí. Jinými slovy, to co pozorovatelné pohyby bezprostředně znamenají, není nějaká událost, která se přihodí v lidském životě. Ne bezprostředně, ale nepřímo se pak přihodí. A tak nejbezprostřednější a nejvíce symbolisující a a representující jsou události, které se dějí v kosmickém vědomí. Všechny tyto události mohou být popsány, podchyceny nebo skloubeny pomocí gramatiky a logiky. Slova jazyka byla často záměrně nejednoznačná, ale astrologický kontext, v němž se užívala, byl zcela jednoduchý. Odborná astrologická terminologie na jedné straně přímo odkazovala k něčemu astronomickému, k pohybu planet. A ve stejném okamžiku totéž slovo mělo gramatický význam. Protože každý z těchto ústředních odborných termínů, měl význam v souvislostech, v kontextu - astrologicky nebo gramaticky, můžeme chápat to, že pozorovatelné astrologické a astronomické jevy se musejí rozumět jako vyjádření něčeho ve vědomí a mohou být podchyceny ve výrazech jazyka. To je ústřední vhled, který nás vedl k bodu, v němž pak bylo možné obnovit velké kusy helénských materiálů.
To mělo také jeden zvláštní důsledek. Většina moderních astrologů ráda užívá výrok "Jak nahoře, tak dole" aby doložili, že to co se děje tu a onde je nějak v souladu. Ale onen závěrečný kus "…tak dole" nás vede zpět do klasického údobí. Musíme být velmi opatrní při používání této fráze. To proto, že posice planet podle helénské astrologie nesymbolizují přímo události na Zemi, ale dokonce ani události v duši či zážitky osobnosti zrozence. Především to ne. To není onen prvotní odkaz. Representují, nebo jinak řečeno, jsou výrazem událostí, které se odehrávají v kosmickém vědomí. A kosmické vědomí má také něco zvláštního pro jednotlivce, pro každého z nás. Zajímá se o lidské bytosti. To proto, že vše na tomto světě, včetně lidských bytostí je součástí těla tohoto kosmického vědomí. To znamená, že když helénský astrolog čte (vykládá) horoskop, je to druhá myšlenka onoho kosmického vědomí. Kosmické vědomí myslí na tuto konkrétní osobu, současně i na mnoho jiných osob, a to co má astrolog dělat, je číst myšlenky tohoto kosmického vědomí ve vztahu k jednotlivci. A tak je helénská astrologie v podstatě hermenautikou, tj. interpretačním uměním. To znamená, že je založena na stejném principu, pomocí kterého se snažíme z výrazu tváře usoudit na stav mysli daného člověka. Rolí astrologa pak je rozumět tomu, co kosmické vědomí ví o oné lidské bytosti. To je způsob jakým se dělají predikce.
V moderní době je jakési puzení, tendence myslet si, že dobrý astrolog "dělá své čtení" - tj. vykládá horoskop tak, že nedělá jen interpretaci toho co pohyby nebeských těles vyjadřují, ale účastní se spíš na onom kosmickém vědomí. Že horoskop užívá spíše jako jistý mantický prostředek přispívající k účasti na kosmickém vědomí a pro získání intuičního poznání o nějaké události lidského života. A tak lze potkat moderního astrologa pracujícího nejmarkantněji tímto způsobem, jak neznaje nic o astrologii, umístí své ruce nad horoskop a začne ze sebe vydávat nejrozmanitější výroky o nositeli onoho horoskopu. R.S. nechce zlehčovat tento způsob a netvrdí, že takto není možné pracovat. Jen to není čtení horoskopu, ale užívání horokopického obrazce jako mantického prostředku pro participování na kosmickém vědomí a pro spojení s ním. To je něco jiného než interpretace symbolů tvořících horoskop. Dále říká, že věří, že helénští astrologové užívali své techniky k tomu, aby tímto způsobem udělali čtení úplným. V podstatě horoskop četli, měli techniky a metody pro druhou myšlenku kosmického vědomí.
Helénská astrologie je mimořádně bohatá. Předpokládá, že před vlastním výkladem se dělá mnoho přípravné práce. Předpokládá se, že se díváme z jednoho, pak z druhého pohledu, … a pak to vše skládáme dohromady. A to je velmi obtížné dělat. Je nutné také připustit, že tato složitá metoda byla navržena proto, aby bylo takto jedinci praktikujícímu astrologii, pomoženo účastnit se na kosmickém vědomí. Nemáme důvod to vyloučit. Chce tím dále také naznačit rozdíl mezí čtením horoskopu a jeho "uchopením". Je tu určitý rozdíl. My se v současnosti v první řadě soustřeďujeme na čtení. To nevylučuje, že zkušený praktik se ve svém "výkladovém prostoru" touto cestou díky intuici nedostane do kontaktu s kosmickým vědomím přímo. Znamená to, že helénská astrologie není založena na příčinnosti ani na uvažování o nějaké prosté synchronicitě (tj. že to co se děje onde má spojitost s tím co se děje zde). "Jak nahoře …" znamená - máme planety a ty vyjadřují to co se děje v kosmickém vědomí. A když mohou být správně pochopeny a interpretovány, pak můžeme vědět co se děje "dole". To tedy není založeno na nějaké volné myšlence, korelaci či jakékoli hypervědecké příčinnosti. Nic z toho také ( R.S. výslovně připomíná - "dle mého názoru") nevytváří teoretické základy astrologie.
Je tu tedy historický příběh, svého druhu fundamentální výrok - výpověď o povaze helénské astrologie. Co se tedy přihodilo ? Texty helénské astrologie byly vyvinuty ve velkém rozsahu a složitosti v době 200 až 150 let před naším letopočtem. Nemáme je však dnes neporušené. Máme v nich mnoho chyb vnesených pozdějšími astrology. Nemáme také všechny základní texty. Navíc téměř okamžitě po uvedení těchto základních textů (z doby 200 až 150 před naším letopočtem), se objevilo několik škol vykladačů, lidí kteří tyto základní texty četli. Musíme si přitom uvědomit, že ony původní materiály se neprezentovaly v úplně jasných pojmech. Pozdější astrologové si soustavně stěžovali, že jsou tyto texty nejednoznačné. A tak první problém, se kterým se tak střetáváme, je možnost chybné interpretace oněch původních textů samotnými helénskými astrology. Máme tedy po údobí uvedení těchto textů období "zlatého věku", období tří základních astrologů, kteří si pro sebe snažili udělat onen základní text smysluplným. Prvním z nich je Dorotheus Sidónský. Napsal dlouhé astrologické pojednání (Tridas ?) ve verších v 1. století našeho letopočtu. Zdá se být dobře spojeno s dřívější tradicí. Ale každý si dovede představit jak se čtou verše. Druhým, historicky měřeno, byl Claudios Ptolemaios (žijící asi 100 - 170 našeho letopočtu). Ten ač byl daleko více konservativní než si mnozí uvědomují a ač byl mnohem více ve styku s předchozí tradicí, měl svůj vlastní svět. To musíme mít vždy na paměti, když jej čteme. Nezajímal se o astrologii založenou na nějakém kosmickém vědomí, o astrologii kde je astrolog jakousi druhou myšlenkou onoho kosmického vědomí. To neměl rád, byl ovlivněn aristotelovským náhledem na svět. Pro Ptolemaia jsou planety příčinou jevů a ony konají. Jsou příčinou změn na Zemi a tak jak ovlivňují počasí, stejně tak ovlivňují i člověka. Ptolemaios tímto konceptem představuje velmi radikální odklon od původní helénské astrologie. Astrologie pak není hermenautika ve smyslu čtení jazyka, kterým se kosmické vědomí projevuje. Místo toho je zde chápání planet jakožto činitelů schopných ovlivňovat události, jejichž kombinace je třeba studovat, abychom věděli co přinesou. V této své orientaci je absolutně vědecký. A tak měl samozřejmě gigantický vliv na pozdější tradici.
Třetím je Vettius Valens (z II.. století našeho letopočtu). Sepsal velmi dlouhé kompendium zvané Antalogie. Je absolutně přesný, zachránil obrovské množství starších materiálů, byl praktikujícím astrologem. Bezpochyby, protože vyložil stovky horoskopů, kterými vysvětlil to, o čem hovoří. Je velmi zajímavé jej číst také díky jeho zvláštnímu stylu. Je jediný starší astrolog píšící v osobní rovině. V knize II. říká například "to jsem dříve nevěděl…", "měl jsem potíže s očima …", "zemřel můj nejoblíbenější žák …". Když například hovoří o řecké proceduře, kterou označuje jménem Planetární vládci času říká: "Byl jsem na celém Středním východě, abych našel někoho, kdo by mne o tom něco naučil. Byl jsem tím posedlý, nelitoval jsem žádných peněz a pak jsem konečně našel člověka, který mi tento postup vysvětlil. A když přede mnou četl horoskop pomocí planetárních vládců času, říkal že jen přenáší co mu řekl jeho moudrý předchůdce." Takovýchto osobních poznámek a výroků je mnoho a jeho dílo je přitom praktickým astrologickým materiálem a ne jen suchou akademickou knihou.
A tak máme tři klíčové postavy mající k astrologii svůj vlastní přístup. Ptolemaios je někde na druhém břehu, Dorotheus a Valens chtějí každý svým vlastním způsobem věrně zachovat tradici. Ale Valens je vůči tradici někdy kritický. Je jediným, který říká: "… tady ke mně text nemluví." "Nerozumím". "Cítím, že tu je nějaké tajná nauka". R.S. to ukazuje ještě na dalším příkladu kde Vettius Valens říká: "Zdá se mi více pravděpodobné, že se to má dělat tak a tak" a kde pak přidává své vlastní hledisko co vnímá on jako onu tajnou nauku. Jak vidíme, Valens je přitom velmi přijatelný. Ale je to už novátor a také interpretátor dřívější tradice. Je přitom ale velmi čestný. Říká: "Chci vědět co původní zdroje říkají; jíní totiž říkají … . Já bych chtěl vědět co tomu říkají druzí, myslím si, že tím míní …". Tím je pro nás velmi cenným autorem pro porozumění oné původní tradici.
Po údobí těchto tří velikánů, kteří od sebe žili vzdáleni do sta let, přichází období velkého množství komentátorů. Ti nekomentují ony dřívější autory Nechepsó-Petosiris (asi 150 před naším letopočtem), Herma a další. Komentují jen Ptolemaia, Valense a Dorothea. V mnoha případech se je pokouší poskládat dohromady tak, aby to dávalo smysl - což se jim nikdy nepodařilo, protože jak vidíme, každý šel svou vlastní cestou. Patří sem například Firmicus Maternus, Paulus Alexandrinus (oba IV. století) a další. V mnoha případech nám zachovali informace, které jinde nemůžeme získat. Přesto jsou to v principu jen komentátoři. Poslední, kterého je třeba zmínit, je Rhétorios žijící pravděpodobně na přelomu V. a VI. století. Jím končí helénská astrologie psaná v řečtině.
Co se pak stalo s materiály helénské astrologie ? Některé byly přeloženy do perštiny během prvních dvou či tří století po Kristu. Ne však všechny. Arabové ve III. století většinu Středního východu a Persii dobili. Jako Araby je třeba v tomto případě nutné brát všechny obyvatele této oblasti. Nejde o etnikum, ale o lidi píšící arabsky. Tak musíme nahlížet i na arabské astrology - nemusí to být etničtí Arabové. Jakmile tedy Arabové dobili většinu tohoto území a setkali se s dílem moudrých řeckých mužů, vyslali posly do východní Evropy a nechali si přivést každého člověka, který jim mohl staré řecké texty přeložit. A touto cestou se pak Arabové zcivilizovali a stali se primárním zdrojem většiny dnešních astrologických textů. Museli je nejdříve přeložit a následně pak interpretovat. My si ale musíme uvědomit, že arabština je značně od řečtiny odlišná, každý jazyk patří do jiné rodiny. Mějme na paměti, že dva základní texty, Dorotheův ve verších a Ptolemaiův, jedny z nejsložitějších v řečtině, jsou překládány do jazyka, který neměl gramatické nástroje jako má řečtina. A co se pak přihodilo? Tito překladatelé se snažili porozumět tomu co překládali, byli chytří, ale pracovali s obtížným materiálem a chtěli přitom být zcela konzervativní. Byli praktikujícími astrology, ale věřili, že ti staří řečtí astrologové měli pravé poznání. A tak potřebovali vědět co nejpřesněji jak to bylo možné, co znamenají ty staré texty. Ale pracovali bohužel na základě následných přenosů nejtěžších textů minulosti.
Co se stalo s nedůležitějším zdrojem, s Vettiem Valensem a jeho Antologií ? V arabských textech je na něj mnoho odkazů. Všechny se však týkají jedné nebo dvou knih z devíti, které Antologii tvoří. Badatel a editor starých textů specialisující se na jejich přenos David Pingree objevil, že někde ve IV. nebo V. století jistý anonymní astrolog provedl výtah z Dorothea, něco z Ptolemaia něco z Vettia Valense a něco z dalších řeckých zdrojů (podobně jako Titus Vaps, který napsal Úvod do astrologie). To bylo přeloženo do perštiny, do řečtiny a arabštiny. Toto malé kompendium výtahů obsahovalo velmi důležitý zdroj - Dorothea. Arabové se o něj velmi zajímali. Nebyl však přeložen přímo z řečtiny do arabštiny, nejdříve z řečtiny do perštiny. Ptolemaios byl přeložen přímo z řečtiny. A toto malé dílo nám pak ukázalo co věděli Arabové o Vettiu Valensovi.
Co však je na tom zarážející, že arabští astrologové, kteří byli konservativní nejvíc jak mohli, se nedostali ke knihám IV, V a VI Antologie Vettia Valense. To je k Valensem popsanému systému planetárních vládců času. Ty byly úhelným kamenem helénské astrologické analýsy. Byly to dominantní časovací postupy užívané v dávných dobách. Mnohem více důležité než transity a soláry. Hlavní linkou na pozadí procedury vládců času je hledání planety, která je v daném časovém okamžiku aktivní a pak následné čtení horoskopu s ohledem na tuto planetu. V té době pro to bylo 12 rozdílných systémů. Vettius Valens v knize IV své Antologie zmiňuje 6 z nich. V arabských zdrojích o nich však není žádná zmínka. Arabové znali pár systémů vládců času, ale to byly ty od Dorothea a z několika jiných textů. Z toho je zcela jasně vidět, že Vettius Valens se Arabů vůbec nedotkl.
A teď přicházíme k dalšímu klíčovém momentu. Předtím než začalo mezi Araby ono překladatelské úsilí, Arabové také studovali astrologii. Masha'allah (zemřel roku 815 n.l) byl jeden z nejranějších arabských autorů. Ale téměř všechna jejich astrologie byla astrologií mundánní. Měli horoskopy měst, studovali astrologicky historii - něco co se zdá, že se v helénské astrologii a její tradici neobjevuje. Ale nedělali mnoho nativitní astrologii. Dorotheem a Ptolemaiem se začali zabývat nativitní astrologii. Pokusili se je užít jako příručku s dodatky, oba byli používáni jako prvotní zdroje. Ale nezapomínejme, že tito autoři často směřovali k jiným cílům. A Arabové, aby zůstali věrni oběma těmto zdrojovým textům, se pak pokusili smířit Dorothea s Ptolemaiem. Pokoušeli se o něco, co se nemůže podařit. Rozlišujícím rozhraním v arabském údobí je otrocké dědictví a konservatismus vůči helénskému dědictví na straně jedné a systematisace a organisovaní onoho dědictví na straně druhé. Arabští astrologové pak přinesli mnoho nových konceptů do astrologie. Byli dobří systematici a měli rádi věci symetrické s ohledem na své chápání symetrie. Nemusí to být nutně táž symetrie, která je vyznávána v helénském údobí. A tak jakmile měli svůj systém, který neodpovídal helénskému, měli pocit, že vyplnili prázdná místa. Když v rámci svého systému našli něco, k čemu ve smyslu symetrie něco chybělo, doplnili to. Mysleli si přitom, že obnovují chybějící historický kus tradice. Stále chtěli a byli ve svém pojetí věrni původním zdrojům. Jen "doplňovali chybějící kusy". Také je třeba zmínit, že neměli svůj kosmologický model. Ten na prvém místě generovala helénská astrologie (tím, že planetární posice jsou vyjádřením něčeho, co se děje v kosmickém vědomí).
Arabové prostě považovali planety za příčinu dějů. Dorotheus však vychází z dřívějšího modelu, v němž neříkáme, že planety jsou příčinou jevů. Ale Ptolemaios se stal v teorii důležitějším. Tento legendární muž napsal váženou a obrovskou knihu o astronomii, napsal základní a definitivní knihu o optice, psal o geografii a o harmonii. Byl skutečnou intelektuální dominantou. A tak se jeho teoretické základy nadřadily ostatním. To pak vedlo při umělému skloubení Ptolemaia s Dorotheem, k doplňování "chybějících úseků" a k určitému povrchnímu pohledu na to, jak tyto věci k sobě patří. A tak v druhé části arabské éry máme mnoho inovací, vždy však s vírou, že se jen doplňují chybějící kusy tradice. Proto se dnes nedá říci, že důvodem proč neužíváme a nebudeme užívat helénskou astrologii je to, že arabští astrologové vyzkoušeli a otestovali všechny postupy a co nefungovalo odstranili. Tak to není. Arabové převzali vše co mohli do nejmenšího detailu. Jejich ústřední myšlenka byla být věrný helénskému dědictví. Podobně dnes také nemůžeme prokázat, že se astrologie vyvíjela úsilím praktikujících astrologů.
Ve XII. a XIII. století pak následovaly překlady arabských materiálů do středověké latiny. A Západní Evropa se tak dostala k materiálům, které neviděla po uplynulých 600 let. Co se stalo v řecky mluvící části, lépe řečeno ve Východní Evropě ? Tam se také na 600 let přestala astrologie pěstovat. Obnova ale začala o něco dříve od XII. a počátku XIII. století. Měli tam přístup k řecky psaným rukopisům. Začali číst a interpretovat helénskou tradici. Pak přišli Arabové, stáhli řecké komentáře se svými, uchopili i tyto rukopisy, upravili je a pak přeložili do arabštiny a vydali. A tak věci psané v řečtině i ve východním císařství byly přeloženy do arabštiny a později z ní přeloženy do latiny. Latina je však velmi odlišná od arabštiny - máme tu tedy opět překladatelský problém.
Jsou tu tak na západě dvě základní kompendia. Jedním z nich je mohutné kompendium Bonattiho (cca 1223 -1300), druhým je sice rozsahem trochu menší, ale srovnatelné významem, dílo Leopolda Rakouského (kolem 1271). Ty se pak staly základem středověké astrologie na západě v latině. Jdeme-li zpět k Arabům, ti nevěděli, že helénské zdroje v té době ještě přežívají. A Řekové se učili tradici z arabských zdrojů v latině (tak tomu bylo i v jiných naukách než jen v astrologii. Evropa byla například nejprve seznámena s řeckou eukleidovskou geometrií prostřednictvím arabských překladů). Takže astrologie se začala opět rozvíjet. Ale její nositelé opět chtěli zůstat konservativní jak nejvíce mohli, věřili, že jejich astrologie se odvinula od astrologie Arabů. Středověká latinská astrologie tak byla velmi konservativní vůči arabským zdrojům. A byla takovou až do renesance.
Tehdy se náhle objevil nový duch, začalo se podezřívavě hledět na vše co pocházelo od Arabů. Proč ? Obyvatelé Evropy měli potíže s arabskou říší (náboženské války …). A tak byli badatelé extrémně podezřívaví k všemu, co pocházelo z arabského světa. A také si mysleli, v tom je mnoho černé magie. A to i při studiu astrologie. Co potom musíme v takové situaci udělat ? Musíme astrologii očistit od arabských prvků. Podívejme se na to, co pro tuto očistu bylo užito jako klíč. Znovuobjevili Ptolemaia v řečtině. A ne Dorothea, ne Valense, ale Ptolemaia ! Ten je vše přečnívající osobnost, je to muž výjimečného intelektu, ten nemůže být žádným způsobem pověrčivý. Dává nám tak především vědecké základy pro astrologii. Jako výsledek v této situaci máme, že vše co nemůžeme nalézt v Ptolemaiovi je podezřelé a musí být odstraněno. Je třeba očistit astrologii od arabských následností. A tak se stalo, že jsou odhazovány zbytky helénské astrologie (té, která není v Ptolemaiovi). Netušili, že jádro helénské astrologie je tvořeno také Dorotheem a Valensem. A tak ponechali jen ono Ptolemaiovské. Někteří z nich se stali positivně extrémní - jako například Kepler. Byl motivován podobně jako moderní fyzikové - věřil, že to o co opravdu jde, je jakási mystická kategorie harmonie, zjistitelná z pohybů planet. A co Kepler učinil ? (V tomto ohledu je zajímavé, že nejváženější místo kde se dnes studuje astrologie je Kepler College of Astrological Arts & Sciences.) To co se týká podezřelých domů, je podezřelé a - zahoďme to tedy. Aspekty - to je zajímavé. Co třeba ještě ? Znamení - také podezřelá; a tak vše co udělal, že užíval aspekty. Jeho astrologie nerozlišuje nic jiného než aspekty. A protože astrologie užívá doposud jen klasické (ptolemaiovské) aspekty, je obtížné ji užívat. Potřebuje proto více aspektů. Hle, máme množinu quintilů, kvinkunx je možné také užívat a tak dál. To je jeho mentalita. Spolu s tímto renesančním uvažováním máme současně jistý konservatismus - snažíme se dělat i středověkou astrologii. V XVI. století je Anglie její poslední baštou, máme tu školu, která se připomíná ve spojení s W. Lillym (XVII. století). Snažila se sice o vývoj krok za krokem spolu s odvrhováním dřívějšího "balastu", ale stále v ní něco přežívalo. A pak z důvodů, které teď nepotřebujeme zkoumat, se astrologie odmlčela. Všude. Jen pár "chlapíků" ji studovalo v "undergroundu". V XVIII. století pak bylo málo kontaktů s tradicí. Vznikala jen malá kompendia, residua ze středověkého období.
Co následovalo ? Přišlo XX. století a v něm máme najednou hodně lidí zabývajících se astrologií a máme novou astrologii. Marc Edmund Jones, Alan Leo, Dane Rudhyar a další. Moderní myslitelé. Chtěli vytvořit astrologii. Ale to co chtěli užívat bylo rozbito na kousky. A chceme-li tedy (jsouce na jejich místě) znovu vytvořit astrologii, jdeme k Ptolemaiovi. Jsou tu ale také ona ze středověku pocházející, omen připomínající, obskurní pravidla. A tak astrologie v jejich pojetí musí užívat planety, musí užívat znamení a také musí užívat aspekty. A také domy. Také potřebujeme nějaké nástroje k určování událostí. Ptolemaios nám říká o metodě primárních direkcí, pozdní středověká astrologie zase o sekundárních direkcích (progresích), v residuu z XVIII. století pak máme ještě navíc trochu podivných věcí. A tak je to vše vzato dohromady a vytvářena nová astrologie. Otázkou je, zda tito lidé navzdory snaze o vytvoření nové astrologie žívali ony původní koncepty správně. Do jaké míry jsou ony "nové koncepty" platné a podobně. Positivní v XX. století bylo to, že se usilovalo dát astrologovi koherentní základ. Ať se nám to líbí nebo ne, tento přístup tu byl. Například Astrologie osobnosti M. E. Jonese, v jistém rozsahu podobně také A. Leo. Zaslouží si respekt z mnoha důvodů.
Hledíme na závěr velmi, velmi dlouhé tradice. Je tu tak mnoho problémů, které mohly onen dlouhý přenos způsobit. Ale přesto jádro moderní astrologie - nemám na mysli ony podivné věci kolem polovičních vzdáleností hamburské školy nebo uranské astrologie či jiné arkány moderní astrologie (říká R.S.), ono jádro tvořené ascendentem, ohled na znamení, Lunu, Slunce, užívání domů, aspektů, včetně septilů a ostatních -tilů, užívání transitů …, jádro moderní astrologie je tak částí toho, s čím přišlo helénské údobí. Nerozumí se tomu však tak jako dříve, obrovský blok materiálu byl ztracen, ale jádro moderní astrologie je pořád ve své základní povaze helénské. A to je naše nynější pozice.
R.S. dále říká - to je jen nástin, přehled. Chci vás tak připravit na otřes - šok z objevu toho, co s tímto helénským pojetí a koncepty přihodilo. Budete-li poctiví ve své mysli a budete-li naslouchat tomu co musím říci, myslím, že se rychle nevzpamatujete. Asi to podkope důvěru v to, co doposud děláte. Nechci být přitom destruktivním člověkem, chci vám nejen něco vzít, ale na druhou stranu daleko víc dát. Chci vám dnes v XX. století dát znovu zpět onu bohatost helénské astrologie. Velmi koherentní astrologický model. Užíváte orbisy ? Aj-jaj-jaj-jaj ! Co děláte s domy - užíváte Placidovy domy ? Dáváte přednost Regiomontánovu systému ? Že jen v úterý ? Fuj, fuj, ostuda ! Chci projít pojetím helénské astrologie, jak se má s dnešním "moderním" pojetím a v určité míře i tím, jak se můžeme z jednoho orientovat v druhém. Předtím bych však rád prohlásil, že to o co jsem se nejvíc zajímal, v tom co jsem dělal, nebylo prosté studium Valense, Dorothea a Ptolemaia. V pozadí stojící hypotézou totiž bylo vždy, že helénská astrologie se vyvinula najednou a jako teoretický konstrukt. A takto nám může zaručit svou koherentnost. Usiluji o znovusestavení helénské astrologie, která podle tradice byla vyvinuta, uvedena ve známost, byla odvozena či vyplynula chcete-li, z učení chlapíka jménem Hermes Trismegistos, a která byla velmi rychle odhalena následníky - legendárními Nechepsó (egyptský král - faraón) a Petosiris (vysoce postavený egyptský kněz). Od nich existovala rozsáhlá kniha, mnoho svazků, některé i ve verších, které byly dostupné Valensovi, Dorotheovi a podobným. Materiál helénské astrologie tu však byl podán velmi záhadným způsobem. Navíc jsou zde také historické problémy, například to, že Nechepsó tu byl o 3 nebo 4 století dříve než Petosiris. Mohou být vážným problémem, protože v takovém případě by Petosiris připojil jen komentář k Nešepsóovi. Chceme tedy naším způsobem znovuuvést ony Trismegistovy a Nešepsóovy materiály.
© Ing. Zdeněk Bohuslav, CSc., 732354413, zdenek@bohuslav.com
Tolstého 20, 101 00 Praha 10