Astrologie - královská nauka
(Text článku otištěného v Meduňce č. 9/2010)

Astrologie je často, a troufám si říci že právem, nazývána královskou disciplinou mezi nástroji poznání člověka – a to nejen co se týče světa materiálního, ale především světa duchovního. Poctivého zájemce totiž vede od pochopení přírodních zákonů přes poznání sebe sama, k nalézání svého místa ve světě, k lepšímu uchopení svých schopností a výzev na duchovní cestě. Vnímavý a poctivý student pak jako král, který vládne svému království, jde vědomě životem a řídí svou duchovní cestu. Není bez zajímavosti že například jeden z největších a nejúspěšnějších anglických astrologů 17. století (byť bychom ve srovnávání měřili jen z vnějšího pohledu slávou a hmotným výsledkem) - William Lilly, se ve svých pracech s pokorou podepisuje „William Lilly, student astrologie“.

Pokud tyto krátké věty probudily váš zájem, ale máte obavy z přílišné složitosti a obtížné zvládnutelnosti, nebo máte dokonce nepříjemné osobní zkušenosti při pokusech ve studiu astrologie, znamená to, že se vám doposud neobjevila možnost studia, která astrologii ukazuje jako pochopitelný a přirozeně využívaný systém, kde učitelé (nebo autoři učebnic) vedou studenta od jednodušších, vzájemně provázaných skutečností ke složitějším a ke konkrétnímu směřujícím poznatkům. Obavy či zklamání také často pramení ze setkání se snahou autora knihy lacině opsat od jiného bez pochopení a uvedení souvislostí, či s jeho snahou přinášet ideje a závěry, které jsou však jen snůškou výroků „okultního pometla“ nebo poplety, výtryskem autorovy samolibosti či dokonce projevem nepochopení až hlouposti. Nebo jste setkali s počiny a úsilím vydavatele – obchodníka – vydělat na vydání knihy se zajímavým jménem, ale co do obsahu jen prázdnou bublinou s nafouknutým obsahem. Nebo jste skočili přímo do nějaké speciálnější části astrologie předpokládající určité dřívější porozumění a neměli tak při studiu na co navázat a budovat pevnou kostru poznání, a začali jste se topit v neporozumění. A navíc jako osidla stojí v cestě více než nepřeberná záplava často jen povrchních publikací.

Jak se má začátečník a vážnější zájemce v takové spleti orientovat? Potřebuje předchozí matematické vzdělání, musí být nějak obdarován, mít talent nebo být dokonce „vyvolený“ či „předurčený“ pro studium astrologie? Odpověď je prostá – NE! Je však, pokud se člověk chce s astrologií vážněji seznámit, potřeba nalézt osobně schůdnější a jinými již prověřenou cestu. Astrologie je naučitelná postupem, kdy její užití je budováno v navazujících krocích, které zprostředkovává učitel, jenž astrologii sám užívá. Pokud si vzpomenete na biblický výrok „podle činů poznáte je|“ pak lze měřit vhodnost studia v té či oné škole na základě posouzení klientské praxe a výsledků učitelů oněch škol (málokdo dokáže dlouhodobě předstírat výsledky a uplatňování svých schopností).

Důležitým prvkem volby by mělo být také seznámení se „světonázorem“ učitelů. Jakou má totiž učitel astrologie představu o tom co a kdo je člověk a jaký je jeho smysl existence na Zemi, takovým směrem je výrazně ovlivněno vysvětlování a ukazování způsobu chápání symbolů astrologie a tedy i možná rovina či hloubka jejich výkladu. Jinou šíři pohledu a výkladu umožňuje materialistický náhled na člověka, kdy člověk je chápán jako jen jakési chytřejší zvíře, které se jen rodí, dospívá, rozmnožuje, umírá a nemá jiný než fysický a emoční svět. Jiný je již pohled, který respektuje, že člověk má i psychiku ale nepředpokládá, že po fysické smrti je něco dalšího a v nejlepší míře navíc uvažuje, že člověk po sobě zanechává jakýsi vtisk do kolektivního vědomí a nevědomí. Nejširší spektrum možností poskytuje způsob myšlení, který respektuje skutečnost, že člověk se nerodí jako nepopsaný kus papíru, ale že je bytostí, jež je složena ze smrtelného těla a nesmrtelné složky (obvykle označované jako duch či duše), která se prostřednictvím jednotlivých inkarnací vyvíjí od stavu nižšího ke stavu vyššímu. Z toho potom přirozeně vyplývá jak je potřebné astrologii učit. Zájemce a studenta je třeba uvést do takového způsobu uvažování, v němž se postupně seznamuje s jednotlivými prvky tvořícími jakousi abecedu významů (jazykem astrologie řečeno seznamuje se živly, znameními, planetami, domy a jejich kombinacemi), učí se je skládat do jednoduchých slov a významů a pomocí jejich užívání si postupně rozšiřuje a prohlubuje hloubku toho co zobrazují. To znamená, že student je veden tak, že dospívá k dalšímu samostatnému poznávání, které umožňuje na základě vlastního prověřování vybírat z myšlenek a nových poznatků, které mu jsou v té či oné formě z mnoha stran nabízeny.

Na takové cestě, jak se ukazuje, dnes nejlépe pomáhá studium astrologie, které se ve svém souhrnu opírá o zkušené astrologii praktikující osobnosti minulosti a jejich práce (lze jmenovat například jména jako Nešepsó a Petosíris, Manilius, Thrasyllus, Dorotheus Sidonský, Ptolemaios, Valens, Firmicus Matternus, Rhetorius, Masha'llah, Al-Kindi, Albumasar, Bonatti, Cardan, Morin, Lilly ...) Není tedy založena jen na jakési novodobé uměle vytvořené teorii, kterou čas a skutečná využitelnost, jako již v mnoha předchozích případech, odsunou do kouta zapomnění. Takovou astrologii, jež je znovuprověřována co možná nejčastější praxí, lze označit slovem klasická. A to v praxi, která má v sobě výpovědní hodnotu pro denní a duchovní život, z níž lze nalézt pro vlastní individuální přístup onu základní kostru, strukturu či pevný základ chcete-li, základ z nějž se nesklouzává do chyb, k různým úletům nebo k prázdným chimérickým představám.

Zdeněk Bohuslav