Jednou z hlavních cest je zkoumání, zda je planeta v mužském či ženském znamení. Je-li v mužském znamení, pak má tendenci být aktivnější a je schopná více měnit. Je-li v ženském znamení, pak má tendenci být "váhavější" v projevu a jakoby "chce více dpočívat".
A co když se nachází v kardinálním znamení ? Mluví se tady o kvadruplicitách, ale rozlišuje se zda se mluví o rovnodennostních (Beran a Váhy) či obratníkových (Rak a Kozoroh) znameních. Obratníková mají tendenci učinit porušení, převrat, který se objeví před dokončením něčeho (nezapomeňme, že obratníková mají co do činění s obratníky, to je s místy kde se Slunce obrací, dosahuje nejzazšího místa své odchylky vůči rovníku a obrací se zpět, proto ono nedokončení započatého). Zatímco když se vezme rovnodennostní znamení, tak ta mají tendenci přivádět účinky planet k dokončení. Nahlíží se pak na ně z hlediska iniciace či dokončování. Je to prostě jen způsob jakým nahlížíme na události, kde Beran má mnoho co do činění s iniciací činností a Váhy pak mnoho s jejich dokončováním.
Máme-li planetu v pevném znamení (v helénské astrologii se užíval termín mající obdobu v dnešním anglickém "solid" a ne v anglickém "fixed" - poznamenává R.S.), pak její účinky přetrvávaly a pokračovaly tak, až bychom si někdy jako zrozenec s tímto položením přáli, aby se její účinky se otočily.
Máme-li planetu v pohyblivých znameních pak to dle helénských astrologů přináší účinky planet k dokončení velmi brzo, v mnoha vlnách a rozčilujícím způsobem.
Jsou tu tedy dva základní způsoby jimiž jsou modifikovány účinky planet ve znameních.
Zkusme nyní číst například Venuši v pevném znamení. Podle předchozího všechny účinky Venuše povedou k dokončení a budou přetrvávat do budoucna. Vezměme po ní Marse. Také jeho účinky povedou k dokončení a budou do budoucna přetrvávat. Podobně budeme nahlížet na Jupitera - není tu tedy nic ke čtení, není tu žádná kvalitativní modifikace náležející k projevu planety ve znamení - pokud hovoříme o vlivu samotného znamení. Na druhou stranu znamení něčím přispívají k aktivitám těchto planet a dělají to stejně pro všechny planety. Pouze Morin by pro nás mohl napsat knihu o planetách ve znamení, kdybychom byli helénskými astrology. Samozřejmě, že moderní astrologové si myslí, že rozdílná znamení hrají rozdílnou roli v jejich systému. R.S. připomíná, že nechce říci, že to je nevhodná ambice moderních astrologů snažit se číst účinky planet ve znameních a to zvlášť, pokud se pokouší připojit nějaké pravzory ke znamením. Nicméně to samo je indikací, že astrologická tradice byla podstatně změněna. Mohlo by tak být pro moderní astrology nemožné číst planety ve znameních. Říká, že místo toho helénští astrologové, když měli například Marse ve Vodnáři, četli tuto kombinaci jako Marse v místě domicilu Saturna. Je to tedy čtení povah planet, které jsou zprostředkovány znameními. Částí této základní role je, že znamení modifikují planety. Nejjednodušší pro pochopení tohoto působení je představit si planetu jako sloveso (připomeňme si, že R.S. je lingvista). Příspěvek znamení si pak můžeme představit jako časování toho slovesa (planety). Jestli jde o sloveso v trpném rodě - pak vyjadřuje co se zažívá, či je-li aktivním tvaru - pak vyjadřuje co se koná. Ono sloveso vyjadřuje jde-li o mužské, ženské působení, jaké je množství (jednotné či množné číslo toho co je se slovesem spojeno), jaký je jeho způsob (minulý, budoucí čas, rozkazovací způsob …). Povaha planety ve znamení je přesně téže povahy. Když pak přibereme uvažování situace, že naše planeta je v domicilu jiné planety máme tu kombinace. A tak například povahu Marse ve Vodnáři modifikuje povaha Saturna jakožto vládce tohoto znamení - a to velmi charakteristickým způsobem.
Jednoduché tvrzení, které R.S. činí a předkládá jakožto součást svého zkoumání je, že planety jsou modifikovány znameními potud, pokud se jejich činností (působení) týče. A všechny planety jsou modifikovány podobně. Ale znamení se chovají jako prostředníci mezi planetami. A to jedním ze dvou dále uvedených základních způsobů.
Je tu vztah na základě vládnutí (domicilu) - ten nastává když jedna planeta je ve znamení kde vládne planeta druhá - znamení zprostředkovávají tento vztah. Pro tuto oblast máme mnoho explicitních vyjádření, většinou pocházejících od Ptolemaia, i když je lze odvodit i z předcházejících helénských textů. Víme tak z čeho tento stav sestává a jak to, že znamení je prostředníkem mezi planetou ve znamení a jejím vládcem. Můžeme tomu rozumět tak, že to je to, jak máme chápat ona znamení v helénské astrologii. Znamení sama nemají význam, neznačí žádnou oblast života. Mají dvě unikátní schopnosti, které v klasické řecké filosofii jsou velmi podobné základním silám lidské mysli. Na jednu stranu se znamení může něčemu podobat - to znamená, že je podobné planetě, která se v tomto znamení nachází (sídlí). Jinými slovy sbližuje se samo s touto planetou tím, že se stává podobné této planetě. Ve stejném okamžiku má ale znamení schopnost nějak označit (vyznačit) planetu. Tu pak nazýváme vládce. Je to speciální planeta, která je s ním příbuzná, spřízněná. Na jedné straně se tedy znamení stává podobné planetě, která se ve znamení nachází, trvale bydlí (sídlí) a na druhé straně přetvoří planetu na sebe samo. Chceme-li přemýšlet o těchto dvou módech znamení, dotýkáme se ústředního pojmu helénské astrologie - sbližování (RS užívá termín familyrization). Můžete udělat něco Vám podobné a nebo sebe podobné něčemu jinému. A tak se znamení může stát podobné planetě, která se v něm nachází a současně může udělat sobě podobnou planetu, která je vládcem tohoto znamení. A díky tomuto vztahu je pro vládce možné ovládat planetu ve znamení. A pak je pro nás možné říci jak se tyto dvě nezávislé činnosti, sbližování chcete-li, setkávají.
Pro ty, kteří jsou více filosofičtí, to representuje nauku aktivních a pasivních myslí (intelektů) v Aristotelovi. Aristoteles říká, že duše má velmi speciální charakteristiku - a to, že je schopná se stát jakoukoli věcí. V jistém slova smyslu tak je duše všemi věcmi. To protože může modifikována, může se stát tvarem všech věcí, které vnímá a poznává. To z čeho duše sestává má totiž takovou povahu, že může na sebe vzít formu všeho, co vnímá a poznává. Jde-li o takovou vlastnost, hovoříme pasivních myslích. Blízko uvědomění, kterým je naše duše ve hře, v blízkosti toho, že vím co myslet a cítit, jsem modifikován a stávám se podobným. Podstatným způsobem se stávám identickým s věcí či předmětem, který znám v aktivním poznáváním, s tím co vím. S tím co cítím v aktivním cítění. Na druhou stranu duše má aktivní složku, kterou uchopí onu věc, která je vnímána a jíž si později přetvoří ku své podobě. Aktivní a pasivní mysli, to jsou ony dvě role znamení.
Vzpomeňme si jak bylo dříve řečeno, že helénští astrologové neměli glyfy pro znamení - přemýšlejme o tom. Máme jen glyfy pro planety. Co tyto neexistující glyfy pro znamení znamenají ? Touto otázkou chce RS, jak říká, držet posluchače v napětí merkurským způsobem. Merkur jak víme z dřívějšího, "zavěšuje věci do vzduchu", destabilisuje, přináší záležitosti k pohybu … (viz článek Helénská astrologie II).
Další z fundamentálních vlastností znamení je, že koordinují, uspořádávají planety podle vztahu dispositorství, vládnutí. Uspořádávají tak páry planet. Helénská astrologie neměla jediný způsob konceptu vládnutí (ne pouze onen jediný koncept vládnutí planet znameními, o kterém běžně mluví moderní astrologové - Mars vládne v Beranu, Venuše v Býku …). Někteří se však zajímají o druhý způsob vládnutí - povýšení planet, kde Slunce je povýšeno v Beranu, Venuše v Rybách …) a hovoří o tom, že Slunce je pánem Berana na základě povýšení, Venuše povýšeným pánem Ryb … . Znamení tak modifikují vztahování planet ve znameních vůči pánům znamení daných povýšením. Nicméně helénská astrologie má ještě další dva velmi důležité způsoby vládnutí, které úplně vypadly v moderní době, nebo které se velmi zřídka objevují, například až když se studuje W. Lilly či někde jinde. Mluvíme o souvislosti s vládci triplicit živlů. Ti představují výjimečně důležitý způsob vládnutí. Rozlišuje se při tom zda jde o denní či noční zrození. Vezměme například triplicitu ohně (Beran, Lev, Střelec - pozn. Z.B.) a horoskop denního zrození. Vládcem pak je pro všechna tři znamení Slunce. Půjde-li o noční zrození, pak je vládcem triplicity ohně Jupiter. U zemské triplicity to je Venuše pro denní a Luna pro noční zrození. Pro vzdušnou triplicitu pro denní zrození to je Saturn, pro noční pak Merkur. Pro vodní triplicitu je denním vládcem Venuše, nočním je Mars. V některých případech je situace složitější, ale přijměme pro teď uvedený výčet jako pracovní versi.
(K těmto planetám ještě přistupují tzv. "participující" tj, spoluvládnoucí planety. V uváděném textu se pracuje s trigonokracií dle Dorothea Sidonského a Vetia Valense; ta se liší od trigonokracie Caudia Ptolemaia v nočním vládci vodní triplicity - na místě Marse uvádí Ptolemaios Lunu, další odchylka je v participujících planetách - pozn. Z.B.)
| Triplicita | Dorotheus & V.Valens | Ptolemaios | ||||
| D | N | P | D | N | P | |
| Oheň |  |  |  | | |  |
| Země |  |  | | | | |
| Vzduch | |  | | | | |
| Voda | | | | | | |
Máme tak v helénské astrologii čtyři módy vymezující vládnutí ve znameních, namísto dnes převažujícího jednoho užívaného, nebo dvou, přibíráme-li ještě povýšení. Řekneme si, to je tedy pěkné, že měli takové množství módů vládnutí a možná že důvodem proč jich dnes nemáme víc je, že ty ostatní nepracovaly nebo že během doby z nějakého důvodu propadly do nezájmu.
Pak RS říká, že několikrát narazil na skutečnost, že helénská astrologie má něco jako gramatické a logické paradigma (vzor). A pro všechny postupy, techniky či procedury se nacházelo odůvodnění v onom základním paradigmatu. Říká, že všechny koncepty, techniky, metody a postupy v něm mají motivaci. Paradigma nejvíce vhodné pro pojem vládnutí je velmi prosté, je to paradigma zákonů. Představme si tedy například soudní dvůr, dále že máme planetu a ta že je v nějakém znamení. Této planetě musíme rozumět jako prvku nesoucímu určitou prosbu, návrh či žádost (petici) kosmické duši. Kosmická duše je bezprostřední referent onoho soudu pro všechny pozorovatelné astronomické pohyby a planety samy vyjadřují ve svém fungování kosmické vědomí. Máme-li planetární signifikátory, jako například Venuši v radixu nějakého konkrétního člověka, pak můžeme Venuši rozumět jako prvku obracejícímu se ke kosmické duši následujícím způsobem. Onen návrh je, že ona Venuše říká, že by chtěla být tím koho si onen zrozenec bere v manželství, nebo by chtěla být tím, kdo má děti. To je onen návrh - ona petice. Planetární symbol představuje (nese či utváří) žádost, petici ke kosmické duši a tato žádost musí být někým posouzena. Víme, že na kterémkoli soudu se musí rozlišovat následující čtyři momenty:
K pochopení konceptů helénské astrologie použil R.S. tuto malou metaforu módu dispositorů. Celá technika však byla ztracena. Neužívala se tak ani v arabské ani ve středověké periodě astrologie. Ve středověké astrologii pak čteme, že planeta v exaltaci je něco jako navštěvující hodnostář ve své důstojnosti (v plné slávě). Planeta v domicilu je pak něco jako král ve svém hradu. Prostě tento typ metafor. V některých případech to vystihuje skutečnost, v jiných je to však pěkně mimo. Důvodem bylo, že vlastně zapomněli a neviděli jaké to vládnutí ve znameních je. Ztratili kontakt s oním základním modelem, v němž dávala helénská astrologie souvislost na prvé místo.
Musíme však mít na zřeteli ještě jednu malou věc. Jestliže tu hovoříme o paradigmatu zákonitostí, jakou roli v něm vlastně hrají aspekty ? Co vlastně dělají aspekty ? Obraťme se k tomu co řecká slova přímo říkají - pro aspektaci máme slovo "epimartureal" (zaznamenáno foneticky - pozn. Z.B.) - což znamená "dát svědectví" či "osvědčení" někomu nebo něčemu. Jako u nějakého soudu. Máme-li jakožto signifikátora Venuši, máme tu onen soud se 4 mody vládnutí (podle znamení, povýšení, hranic a triplicit). Před rozhodnutím se musí posoudit všechna svědectví - i ta od aspektujících planet. Blahodárné dávají příznivé svědectví, škodlivé - nepříznivé. Jinak řečeno, dobré říkají ano, špatné zapomeň na to. Takový zrozenec pak nemá děti například. Žádný dlouhý život, nezachrání si život …
A co jsou retrográdní planety ? To jsou planety, které jdou zpětným pohybem. Pro ně existují konkrétní texty k výkladu. Je-li blahodárná planeta, například Jupiter či Venuše, retrográdní, poskytne své dary, ale ty mohou být někdy později odvolány či zrušeny. To je to co znamená jít zpět. Řecké "anapudzidzon" (opět fonetická transkripce - pozn. Z.B.), které označuje rotrográdnost, znamená v řečtině také "zrušení svědectví na základě křížového výslechu". To je přesně to co retrográdní planety znamenají. Nezapomínejme také, že máme další malé rozlišovací kriterium - pomocí "sects", tj. slunečního nebo lunárního řezu, ale také rozlišování na denní planety Slunce, Jupiter, Saturn a noční Luna, Mars, Venuše. Merkur dle toho zda vychází před Sluncem je denní, vychází-li za Sluncem je noční . Toto významné dalekosahající rozlišení mezi planetami se užívá téměř všude. Těžko najdete výklad, kde by se neříkalo: není-li planeta dobroděj a je mimo svůj řez (out of sect), pak je mnohem více škodlivá. Ale rozlišení s ohledem na to, zda se planeta slunečního řezu či lunárního řezu nachází v místě či mimo místo vlády planety své skupiny, je obrazem řeckého "hajresis" (opět foneticky - pozn. Z.B.) a to se v řečtině vyskytuje jako část výrazu "hologoshajreej" což znamená "argument nebo výrok vybírá". My bychom dnes řekli "připravit se na důvod", nebo "argumenty trvají, je to nedokazatelné".
Dejme to nyní vše dohromady. Mějme aspekt planet. Aspekt je očitý svědek podávající svědectví. Předpokládejme dál, že se to týká dobré planety i když to nebude dobré. Předpokládejme dál, že dobrá planeta není v místě planet svého řezu - v místě pro sebe a působení prospěšném. To znamená, že ono svědectví není dokazatelné. "Svědectví" této příznivé planety a příspěvek, který dělá, na posudek zda nějaká žena bude mít děti či zda se vdá či něco podobného je zdánlivě bez užitku. Jestliže není naopak úplně bez užitku, znamená to, že není ono svědectví úplně překroucené a je přece nějakým způsobem cenné a cosi přinášející. Zrozenec tedy získá nějaký dar dle typu oné planety, dostane ho, ale málo se stane a každý mu bude závidět, že to získal. Zrozenci bude záviděno kvůli tomu co to vlastně dostal. Nebo je-li to Jupiter, zrozenec jeho dary získá, ale každý s tím bude nesouhlasit. Je to podobné jako když v soudním přelíčení soudce říká: "Já musím podle zákona vynést tenhle rozsudek, ale kdyby bylo na mně, vsadil bych tě do vězení" Je tu tedy obdarování a nesouhlas. Je to vše jen narychlo načrtnuté, nastíněné, ale je vidět jak to je to celé kompaktní, soudržné.
R.S. zdůrazňuje, že tím chce říci, že to vše, vládnutí, aspekty atd. nejsou jen lehkomyslné a bez rozmyslu vyjadřované kombinace energií planet. Všechny tyto prvky mají jedinečné funkce. Rozumíme-li těmto funkcím, můžeme rozumět rozdílným způsobům disposic vládnutí a jak jedna planeta aspektuje druhou, a že aspektace je něco jiného než když se planeta účastní vládnutí. Je to rozdíl ve vykládání. Budeme-li více rozumět těmto rozdílům, budeme rozumět více základním povahám planet. A budeme moci toto čtení dokonce formulovat do "helénské kuchařky". To je velmi vzrušující. Také je to potvrzení toho, že úvahy se ubírají správným směrem.
Jedna z prvotních funkcí znamení je koordinovat planety ve znamení s vládci znamení. Druhou principiální funkcí znamení (daleko od planetárních aktivit) je koordinování aspektů planet - tj. zprostředkování planetárních aspektů. Jsou zde dvě nejdůležitější rozdílné věci v souvislosti s aspekty v helénské astrologii
1) Na rozdíl od dnešní praxe jsou aspekty helénské astrologie plně založeny na znameních. Znamená to, že planety kdekoli v Beranu jsou v sextilu s planetami kdekoli v Blížencích - tedy že i planeta na prvním stupni Berana je v sextilu s planetou na třicátém stupni Blíženců. V helénské astrologii nejsou žádné orbisy. Aspekty jsou založeny na znameních a nejsou hranice jejich působnosti. Dál R.S. říká, že jestliže rozumí správně konceptu znamení, pak planeta ve znamení znamená, že takové znamení se může začít chovat jako ona planeta - tj. je-li nějaká Beranu, může se Beran začít chovat jako ona planeta, je-li jiná planeta v Blížencích, mohou se Blíženci začít chovat jako ona jiná planeta. A tato dvě znamení jsou vůči sobě konfigurována - postavena zvláštním způsobem. Jejich vztah můžeme vyjádřit termíny slovy hudební harmonie, souznění …. Tento vztah se netýká jednotlivých stupňů ale celého znamení - významu oné planety ve znamení. Jsou zde tedy dvě znamení v nějakém seskupení. Dokonce v aspektovém vztahu to jsou znamení, která zprostředkovávají kombinování planet. Znamení tak hrají roli nositele vztahu, kterým se to vše dává dohromady.
Jak pak máme rozumět výroku že jedno znamení aspektuje druhé jestliže aspektovat v řečtině znamenalo "dávat svědectví o něčem nebo něco vidět" ? Podívejme se nyní na k Zemi blízkou lunární a vzdálenou saturnskou sféru (v helénském pojetí světa - pozn. Z.B). Jak se může nižší Luna, jsa velmi těsně k Zemi, dívat aspektově na vyššího Saturna v geometrickém slova smyslu ? Nedává smysl dívat se co je níže, a zrovna tak to nedává mnoho smyslu když na to nahlížíme jako na nebeskou sféru, ale naopak to bere za slovo - tj. pozvedá význam planety, která je vždy v nějakém znamení a ta jsou v nějakém geometrickém seskupení vůči Zemi - geometrické konfiguraci. Znamení mají tedy ony geometrické vztahy.
Druhou věcí, které bychom si měli všimnout je, že v nauce helenských aspektů jsou dva typy aspektů. Jednou je skupina aspektů uvažovaných ve směru pořadí znamení a druhá skupina aspektů uvažovaných v obráceném pořadí znamení. Jsou sice určité výjimky, ale obecně řečeno, jen ty aspekty počítané v pořadí znamení mohou dávat ono svědectví. Ty v obráceném pořadí se nazývaly vrhající metající paprsky (hurling of rays) . Ve většině případů se tedy v helénské astrologii rozlišuje ve kterém směru aspekt přichází. Mějme například Marse v Beranu a Venuši v Raku. Mars se dívá na Venuši kupředu ve směru znamení a "vidí" Venuši v Raku v kvadrátu, dosvědčuje, vypovídá o ní. A výklad kvadratury bude neuvěřitelně odlišný, když si Venuše prohodí místo s Marsem a bude tentýž kvadrát dělat Venuše z Berana na Marse do Raka. Jinak řečeno, planeta, která je v nadřazeném postavení je tou, která vytváří ony paprsky aspektu, čili tou která podává ono svědectví, tedy vypovídá směrem k planetě, která aspekt přijímá. To nás vede k velmi důležitému odvození. Dnešní astrologové mají tendenci při vykládání aspektu hovořit vždy o rozdílném kombinování vlivů obou aspektujících planet, hovoří o míchání energií přátelských či nepřátelských planet v harmonických či neharmonických vazbách. V helénské astrologii je tomu jinak - aspektující planeta modifikuje onu planetu aspektovanou a ne naopak. A tak Mars v Beranu kvadraturou ovlivňuje Venuši v Raku a Venuše je modifikována, ne Mars. A tak bude Venuše modifikovaná Marsem působit ve zrozencově životě. Je tu tedy aspekt vytvářející a aspekt přijímající planeta. Obě vás jako zrozence ovlivňují současně, ale neozařují vás současně, ale ta aspekt vytvářející ovlivňuje onu aspekt přijímající. Neovlivňují vás tím, že mají vůči sobě nějaký geometrický úhel, ale tím že jedna ovlivňuje druhou. To je první hledisko.
Druhý moment, vystupující v souvislosti s tím, že aspekty v tomto pojetí nemají orbisy, je to, že kterákoli planeta může vypovídat směrem k jiné, tj. působit na kteroukoli další. To však nemá nic co do činění s tím, která je rychleji se pohybující. Někdy můžete u moderních astrologů číst, že rychleji se pohybující planeta aspektuje (vytváří aspekt na) onu pomaleji se pohybující. To není pravda - rychlost planety nemá co do vytváření aspektu žádnou výpovědní hodnotu. Odkud se to do moderní astrologie dostalo ? Ve zkratce řečeno - od mnoha Arabů.
V helénské astrologii se také setkáváme s těmito pojmy. Je to však zcela zvláštní část astrologie, která nemá nic co do činění s aspekty. Má co do činění s rozlišováním rychleji a pomaleji běžící planety. Nejvíce se vyskytuje v souvislosti s Lunou. Když se Luna nachází v aplikaci s nějakou planetou, tak to znamená, že jakožto nejrychlejší planeta se k oné jiné planetě blíží, začíná být v aplikaci, když je v separaci, že se od ní vzdaluje. Aplikace a separace závisí na rychleji a pomaleji běžící planetě. Jen ona rychlejší může být v aplikaci k oné pomalejší.
Druhou zajímavou věcí v této souvislosti je, že se o aplikaci hovoří až když je onen rychleji běžící prvek ve vzdálenosti 30° a méně od onoho prvku ke kterému se blíží - bez ohledu na znamení a jeho hranice. Ale jsou zde hranice pro aplikaci a separaci. Luna je v aplikaci ve vzdálenosti pod 30° od onoho druhého prvku, další hranicí je když je v rozsahu 15°, další když je v rozsahu 7°, a další když je v rozsahu 3°. Takže máme čtyři rozsahy pro aplikaci, určující jak těsná ona aplikace je. Tyto čtyři rozsahy mají také svůj význam. Máme-li například v horoskopu zrození Lunu v aplikaci menší než 30°, ale ve větší než 15°, pak charakteristika této aplikace se platní až později v životě onoho zrozence. Měli-li bychom však Lunu v 3° aplikaci v radixu, pak její účinek se projeví dříve v životě onoho zrozence. Ony dva rozsahy mezi 3° a 30° jsou i rozsahem kdy se účinek uskuteční. Uvědomme se, že tak máme rozsahy aplikace ale nemáme rozsahy (orbisy) aspektů. Aspekt máme v celém znamení. V případě aplikace a separace však pohlížeme a rozlišujeme jak těsně to nastává.
Představme si co se nyní stane, když se nauka o aplikaci a separaci a nauka o aspektech začne z helénského prostředí a řečtiny překládat do arabštiny. Problémem je, že můžeme mít také aplikaci aspektem (application by aspect) - tj. například máme-li planetu vrhající sextilové paprsky řekněme v rozsahu 15° před Lunu a Luna je v aplikaci s onou planetou, tj. Luna se přibližuje do onoho sextilového místa. Co se stane když se tato záležitost má přenést do arabského světa? Arabové tu vidí aspekt dvou planet, vidí tu aplikaci a separaci, která má také co do činění s dvěma planetami, a najednou tu mají problém s překladem slova synapta (zaznamenáno foneticky - pozn. Z.B.), které znamená aplikaci, ale také spojení s něčím a to se přeloží arabským slovem pro spojení. Pak se stane problémem to, že znamení, která (jak jsem si dříve ukázali) nesou celá onen aspekt neboli aspekt zprostředkovávají, se najednou uvažují jako by bylo spojeno jedno s druhým v aspektu. A pak se najednou začne při překladu užívat jedno slovo pro dvě odlišné věci (aspekt a aplikaci - pozn. Z.B.). A najednou se stává stejnou věcí nauka o aspektech a nauka o aplikaci a separaci - začnou se dávat dohromady. Ale jen aplikace a separace užívaly rozsahy, aspekty ne. Ztrácí se pak povaha aspektů založená na znameních a objevují se hranice - orbisy aspektů, a protože aplikace a separace nehleděly na hranice znamení, tak to musí nastat nyní i pro aspekty - a najednou dostáváme i orbisy aspektů bez ohledu na znamení.
Obdobné to je s Lunou na tzv. prázdné, či jak se také někdy říká, na divoké cestě (void of course Moon - uvažuje se dráha Luny po posledním aspektu v daném znamení, tj. kdy ještě tímto znamením putuje, ale už v něm nevytvoří žádný z ptolemaiovských aspektů - pozn. Z.B.). Zdánlivě tu není už žádný aspekt v tomto znamení, ale helenistický koncept Luny na prázdné cestě nemá s posledním aspektem nic co do činění.
Arabové to obojí (aspekty a aplikaci se separací) prostě dali dohromady. Dali to do jednoho konceptu. R.S. tvrdí a chce se vsadit, že to nebylo tak, že by prověřovali horoskopy , aspekty, hranice jejich platností na příkladech a že díky tomuto studiu a pak dospěli k neplatnosti helénských konceptů a pak vytvořili koncept nový - aspekty s orbisy a aplikacemi a separacemi. Připomíná ono počáteční tvrzení, že Arabové chtěli být tak konservativní a doslovní jak to nejvíce šlo. Nahlíželi na sebe jako na dědice moudrosti Helénů - klasické tradice. Oni otrocky odkazovali na staré zdroje, a překládali "přesně" to co četli. Dělali to jak nejlépe dovedli a pravděpodobně byli na svou "přesnou" práci hrdí. A pak získali aspekty s orbisy, a představu, že jen rychleji běžící planeta může vytvořit aspekt s tou pomalejší. To je snad dle R.S. druhý (po opuštění účelu a užití tropických a dynamických domů) nejpodstatnější moment odchýlení se od původního významu helénské astrologie, tj. inovace založené na desinterpretaci původní nauky.
Na dotaz o polovičních vzdálenostech, říká R.S., že to je otázka stejného rozsahu separace vůči jedné planetě a současně stejně velké aplikace vůči planetě druhé. Esoterický význam aplikace a separace je něco co musíme vidět.
V helénské astrologii jsou dvě rozdílné verse pro určení intervalu aplikace a separace. Většina rozborů se zaměřuje na Lunu - to proto, že je nejrychlejší a může být v aplikaci či separaci s kteroukoli planetou. Aplikace se nemůže studovat jen u Saturna protože je nejpomalejší planetou. Nejčastěji se hovoří o tom, že planeta je v aplikaci když jde o interval 3°. A tak nyní když budeme hovořit o aplikaci Luny, budeme mít na mysli interval 3°. Nesmíme zapomenout že může současně jít také o aspektovou aplikaci a separaci. Způsob jak o tom musíme rozvažovat z helénského hlediska je, že musíme rozumět "vyzařování paprsků samotné Luny" jak vpřed tak vzad. A tomu, zda jeden z těchto paprsků je v 3o intervalu nějaké jiné planety. Zda to je 3° před, pak jde o aplikaci a 3° za, pak jde o separaci. Nehovoříme o tom že druhá planeta vyzařuje paprsky, a že se Luna sama připojuje k nějakému paprsku. Představujeme si, že lunární paprsek se spojuje s jinou planetou. Na této představě R.S. trvá, byť to může znít příliš pedantsky, protože tu jsou opravdové důvody proto být velmi opatrný co se koncepcí týče. To protože když hovoříme o aspektech, tj o situaci kde jedna planeta "pohlíží" na onu druhou, a když uvažujeme o posloupnosti planetárních sfér, začínáme Lunou a končíme Saturnem (Luna,. Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn). Nezapomínejme přitom že aspekty jsou zprostředkovávány znameními, a že musíme rozumět tomu, že každá planeta je někde umístěná a má význam dle toho v jakém znamení se nachází, a protože znamení tím že mají klasické vzájemné postavení (konfiguraci), že pak máme aspekty. A jestliže nezdůrazníme vyhrazení významu planet znameními, budeme mít geometrické problémy s visualisací toho jak by Luna mohla vytvořit kvadraturní paprsek vůči Saturnu. Pak by totiž paprsky Luny musely jít velmi šikmo k Saturnu (míněno v Ptolemaiovském vidění světa, kde lunární sféra je nejníže a nejvýše je sféra stálic - pozn. Z.B.) A dokonce by to pak nemohl být paprsek kvadratury. Neodpovídalo by to kvadratuře v lunární sféře. Proto musíme při "pohlížení" či "vypovídání o", tj. při aspektaci, zdůrazňovat základní roli znamení jak v úvahách a formulacích, tak v zobrazování. V případě aplikace a separace tu je ještě další důvod proč jsou ony dvě nauky (aspekt a aplikace) tak rozdílné. Pracuje se s konceptem, že každá planeta vysílá (emituje) výron - což není totéž co paprsek. Paprsek, který planeta vysílá, jde od ní k planetě druhé - z jedné planetární sféry do jiné planetární sféry. Planety v případě aspektů nevysílají paprsky, které jdou dolů k Zemi (která je ve středu všech sfér - pozn. Z.B.). Ale planety také kromě paprsků vysílají výrony, které jdou nižšími sférami až dolů k Zemi. Protože Luna má k Zemi nebližší kruhovou dráhu, proto výron kterékoli jiné planety protíná lunární sféru na určitém místě. Jestliže pak lunární paprsek (ne výron), například paprsek kvadratury padne do 3° intervalu tohoto průsečíku na lunární sféře pak máme aplikaci nebo separaci. Musíme to takto geometricky pojímat proto, že jinak další úvahy nebudou mít význam. Nauka o aspektech a aplikaci a separaci jsou rozdílné nejen ve významech, ale i v geometrické představě. Proto musíme mít rozdílnou představu lunárního paprsku a průsečíku lunární sféry, jímž jde výron planety dolů na Zem. A tak to je právě lunární paprsek sám, ať už brán ve směru či proti směru znamení, který je v aplikaci či separaci s určitou planetou. Není to tedy paprsek oné druhé planety, který by byl v aplikaci či separaci k Luně. Musíme si tento rozdíl stále uvědomovat, abychom udrželi konsistentní geometrickou představu.
A proto helénští astrologové nikdy, vůbec nikdy, neříkali že aplikace a separace musí být ohraničena na znamení. To zahrnuje i nauku o prázdné cestě. Není žádný výrok či prohlášení v helénské astrologii, které R.S. pročetl (a říká, že si myslí že pročetl téměř všechny), který by říkal že prázdná cesta Luny je ta část její dráhy, kdy nevytvoří žádný aspekt. Ale říká se, že to je nauka o aplikaci a separaci, která - nepřesně řečeno - může být uvažována v rámci znamení, ale řečeno obecně - že aplikace a separace plně ignorují hranice znamení. A tak jediný problém, který s Lunou na prázdné cestě máme je, rozumět tomu jaký by rozsah aplikace a separace měl být.
A jak již bylo dříve řečeno - jsou zde dvě rozdílné verse. Jedna říká, že Luna je v aplikaci s jinou planetou nebo k místu jejího výronu lunárním aspektem když lunární paprsek či Luna sama je v rozsahu 13°. Těchto 13° není libovolné číslo. Je to průměrná lunární dráha za jeden den (24 hodin). Druhou versi můžeme nalézt u Paula Alexandrina (4. stol. n.l. - pozn. Z.B.). Ten říká, že aplikace, aplikace "tělesná", tedy ne ta co se týká aplikace paprskem na místo výronu jiné planety, začíná když planeta vstupuje do rozsahu 30°. To je ten největší rozsah. Další rozsah je 15°, třetí je 7° a čtvrtý je rozsah 3°. A musíme otevřeně říci, že tyto rozdílné intervaly odpovídají rozdílným periodám lidského života, v nichž se předpokládá, že se aplikace uplatní. A tak čím těsnější ona aplikace je, tím dříve se očekává její vliv v životě. Čím volnější, tím později. Ale obě tyto nauky mohou být osvojeny z Paula Alexandrina, protože na ně uvádí příklady, kde však není nikde uváděno omezení hranicemi znamení, dokonce ani v případě Luny na prázdné cestě
A jak to, že dnešní astrologové pracují s konceptem posledního aspektu ve znamení? To bylo do astrologie zavedeno ve střední části arabské éry. Ale přesto to tímto novým způsobem nebylo užíváno důsledně. Například Abu Ma´shar ( Albumasar - arabský autor žijící asi 805 - 886 - pozn. Z.B.) ve spisu "Menší úvod do astrologie" říká přímo, že Luna na prázdné cestě je poslední aspekt Luny v daném znamení. Nicméně mnoho jiných autorů neuvádí toto omezení znamením. Dokonce ani Guido Bonatti (1223 - 1300 - pozn. Z.B.) - když najdete jeho definici Luny na prázdné cestě, neuvádí vymezení hranicí znamení. Jeho pravidla to jen předpokládají. A tak od raného do pozdního středověku tu jsou rozpory zda užívat či neužívat ono omezení hranicí znamení. S hranicí znamení to bylo obecně rozšířeno a striktně přijato až v 30 létech (20. století - poznámka Z.B.) To co to způsobilo, je podle R.S. věhlas Abu Mashara, který byl považován za klíčového středověkého astrologa - nebo to mohlo být něco takto podobně povrchního.
A tak zde máme další příklad toho jak se moderní nauka významně odchyluje od dávné nauky a R.S. říká, že věří, že důvodem pro to jsou zmatení nauky o aspektech, která je nepochybně založena na znameních, s naukou o aplikaci a separaci, která je na znameních nezávislá. A navíc nauka o aspektech neklade důraz na rychleji se pohybující planetu, zatímco aplikace a separace klade. Tyto dvě nauky byly v rozporu počínaje středověkem, ale teď jsou v moderní astrologii oceňovány. A tak máme další příklad toho jak je sporná nauka založena převážně na zmatení v interpretaci původních textů.
© Ing. Zdeněk Bohuslav, CSc., 732354413, zdenek@bohuslav.com
Tolstého 20, 101 00 Praha 10