Helénská astrologie II
(a její srovnání s astrologií soudobou)
v pohledu Roberta H. Schmidta, významného překladatele a spoluzakladatele projektu Hindsight
(výtah z 2. části přednášky The Astrological Tradition: Whither & Whence, přednesené 9.9. - 10.9. 2000, ze záznamu na zvukové kazetě provedl Z.Bohuslav)
Domy
Přejděme nyní k dalšímu předmětu - k domům v helénské době. Dnešní astrologové užívají ve své praxi domy - někteří Placidovy, jiní Campanovy, Regiomontánovy, Kochovy … Podstatné je, že užívají domy a přitom je spojují s určitými významy. Tak například III. dům má co do činění s příbuznými. Podobně jako dnes můžeme v helénské době studovat děti také z V. domu, příjmy z II. domu … . Ale máme tu jeden ústřední, přímo kruciální problém. Když studujeme helénské texty, nacházíme sice několik způsobů dělení zodiaku na 12 částí, avšak jen pomocí jediného z nich se studovala témata jako jsou děti, příjmy, příbuzní , … Byl to systém domů celých znamení (znamení, které obsahuje Asc je celé I. dům, následující celé znamení je II. dům, další celé znamení je III. dům … ; lze je nalézt například v Konstelaci č. 29, str 31 - pozn. ZB.). Tyto části rysů osobnosti člověka a jeho aktivit - témata - se řeší v helénské době jen pomocí domů celých znamení a žádnou jinou cestou.

Nejpůvodnější slovo pro dům bylo zoidia (z čehož máme i dnešní "zodiak"). Z něj přirozeně vyplývá, že jakmile pohlédneme na znamení, ihned pohlížíme na jeho posici (vzdálenost) vzhledem k ascendentu. Dům je v tomto kontextu jen trochu odlišný pohled na znamení. A toto znamení má pak význam založený na ascendentu. To je vše. Jinak řečeno, původní řecké slovo zoidia samo o sobě implikuje domy v uspořádaných vztazích. Nemůžeme jít nyní do etymologie (nauky o původu a původním významu slov - pozn. Z.B.), v níž jsem, říká RS, na tomto předmětu strávil mnoho času. Můžeme to nyní přijmout jako výsledek sémantiky (obor nauky o jazyku zabývající se symboly a jejich významy - pozn. ZB.).

Ale situace je ještě o něco složitější. Bylo tu totiž také dělení zodiaku založené na hlavních osách (Asc-Decs, MC-IC). Máme například Porphyriovo dělení (úhel mezi hlavními osami se rozdělí na tři stejné úseky). Pochází ve skutečnosti od V. Valense. Ten však sám cituje dřívější zdroj pocházející z období velmi blízko u počátku helénské astrologie. Tam je řečeno, že chceme-li zkoumat jak je silná daná planeta, hledíme na třicetistupňový úsek následující po dané ose a přítomnost planety v tomto úseku je pak příčinou její síly. Zbytek tohoto intervalu (tj. 2/3 kvadrantu) je oblastí, kde je planeta relativně slabá. A máme tak sílu proti slabosti. Valens říká (a R.S. podotýká, že jej cituje), že "zdá se mi lepší, rozdělíme-li interval na 3 části, kde v 1. je planeta nejsilnější, v 2. o něco slabší, ve 3. je daleko nejslabší". To již není ono původní uvažování o síle planety s ohledem na úsek následující osu. Co je příznačné, že Valens tu nemluví o systému dělení, který je či není v koincidenci se znameními, ale o systému který je udělán k jedinému - ke stanovení síly planety.

Avšak ani Valens a nikdo z dalších helénských astrologů neužíval Porphyriovo dělení na posuzování témat dětí, příbuzných, partnerství … ; Nikdy. Když tato témata helénští astrologové studovali, pracovali s domy celých znamení. Je však třeba uvést, že tu je další způsob dělení zodiaku. Bylo to dělení pro určování planetární síly dle Ptolemaia. Domnívám se, říká RS, že se Ptolemaios nechápe správně. Jeho systém zachoval myšlenku, že stupně následující osy jsou neobyčejně silné. Nejsilnější je ten následující MC, pak následující Asc, pak Desc, poslední v síle je ten za IC. Ale všechny prostě označují jak jsou planety silné. Taková jsou v podstatě všechna dělení až na dělení ekvální, kde jednotlivé domy jdou tvořeny 30 stupňovými úseky počínaje buď od stupně a znamení na němž je ascendent nebo od stupně o 5 stupňů po něm. Užívají se však jen pro velmi speciální případy, které nejsou v protikladu s předchozím prohlášením, že všichni helénští astrologové, včetně Ptolemaia (vyjma řídkého případu kdy zkoumá ona témata peněz, dětí …a přitom užívá domy) naopak říkají: například u otroků, zkoumejte dvanácté znamení. Když studujete příbuzné, musíte hledět na Venuši pro denní zrození a na Lunu pro noční zrození, protože to jsou planety signující matku. Vezměte desáté znamení od znamení, do kterého Venuše či Luna padnou (protože X. dům má v helénské astrologii v prvé řadě co do činění s dětmi), to má co do činění s vašimi příbuznými (těmi co jsou dětmi vaší matky). Když to říká Ptolemaios, je to bezesporu jasné, protože užívá slovo "znamení". A když sám někdy hovoří o domech, má rád když i ostatní mluví o domech celých znamení.

V helénské astrologii tak máme jediný systém domů v dnešním smyslu - systém domů celých znamení a dva způsoby dělení ekliptiky pro stanovení síly planet. Navzájem se však nikdy nezaměňovaly, protože každý sloužil ke svému vlastnímu účelu. Pro jasnější rozlišení pak domy pro zkoumání oblastí života (peníze, děti, …) nazývá RS v dalším jakožto tématické domy a domy pro určení síly planet nazývá dynamickými domy. Helénští astrologové je přísně rozlišovali.

Podívejme se jak tato oblast byla překládána do arabštiny. V první ranné části arabské periody (zdá se, že RS míní dobu cca 550 - 850 n.l. - pozn. ZB) je toto rozlišení zachováváno. Je největší ironií v historii astrologie, že naše slovo dům bylo původně uvedeno arabskými astrology proto, aby byla zachycena odlišnost mezi domy celých znamení a dalšími způsoby dělení ekliptiky. Důvod byl ten, že jen znamení můžeme nazývat příbytky - domy. Znamení jsou místa kde planety přebývají nebo nepřebývají "doma" (v domicilu) - domy jsou tedy příbytky planet. Arabové pak v oné době, když užívali slovo dům (ve smyslu příbytek), užívali toto slovo jen ve spojení s domy celých znamení. To proto, že jen celá znamení mohou být "příbytkem" nějaké planety. A chybou se stalo, že později bylo užito slovo dům pro něco, co by jako dům Řekové nikdy neoznačili. Řekové to nazývali prostě místa (topos), či oblasti života. Slovo dům tak bylo užíváno jen v souvislosti s označením domy celých znamení. To je ona první raná část arabského období. V ní se setkáváme s Porphyriovými dělením jak je pojímal i Ptolemaios, a z kterého se pak později vyvinul systém označený dnes jako Alcabitiův (byl znám pravděpodobně již v II. stol. n.l., Arab Alcabitius žil až v X. století - pozn. ZB). Ten je však desinterpretováním toho, co přinášel Ptolemaios. Desinterpretace vznikla dle soudu RS nečtením kusu Ptolemaia. Podívejme se, co se dělo dál.

Rozlišování mezi tématickými a dynamickými domy začalo postupně mizet. V poslední části arabské periody pak můžeme nalézt astrology začínající užívat Porphyriův systém ke zkoumání oblastí života (peníze, příbuzní, …). A v tomto duchu jsou tyto materiály později překládány do středověké latiny. Středověcí astrologové pak už hovoří o rozdílných typech domů a jejich zkoumání. Ještě někteří užívají domy celých znamení, ale většinou užívají Porphyriovy nebo Alcabitiovy domy. Co se tedy stalo ? Místo rozlišení, které se původně dělalo v helénském období, došlo k transformaci rozlišení do jiného, odlišného dělení ekliptiky na domy, do dělení, které bylo dříve užíváno jen ke zkoumání síly planet. Máte-li zkušené přátele znající středověkou problematiku, máte pak možnost poznat dělení Campanovo, Regiomontanovo, Placidovo … A od těch dob se tato dělení rozvíjejí jako alternativní nástroje pro zkoumání oblastí života jako jsou peníze - II. dům, příbuzní - III. dům, … . Ale již nejsou nástroji pro zkoumání síly planet. Podíváme-li se pak na dobu W. Lillyho (XVII. stol. - pozn. ZB), je toto rozlišení celé pryč. Můžete sice namítnout a říci, že lidé té doby přece přišli na Placidův systém, který u vás ve svém třetím úseku funguje. Mějte však přitom na paměti, že Porphyriovo dělení má jako třetí úsek také třetí znamení. A tak neříkejte, že to pro vás pracuje, aniž byste prozkoumali, zda to není určitého druh jen umělá konstrukce. Může se vám totiž zdát, že to má výpovědní hodnotu a přitom onu výpovědní hodnotu to má díky tomu, že jde právě o třetí znamení, která se takto projevují a jde tak, jak by se dalo také říci, o ono správné čtení. R.S. pak říká, že jde o pseudoporozumění, a že je to jen historická bota. Vždyť takto nástupci helénských astrologů neuvažovali o ničem jiném, než o užití dělení dynamickými domy pro ona témata peněz, dětí, … . Co se domů celých znamení týče, ty byly znovu objeveny náhodně až ve XX. století jen jakožto jiná alternativa dělení. Připadá mi to vzrušující, říká RS. Nalezli jsme takový historický přenos (mimochodem dějící se stále a stále) nejen v astrologii, ale i v jiných oblastech jako jsou třeba matematika a astronomie. Pro nás je důležité, že k tomu došlo významným způsobem právě i v astrologii. To je onen kruciální problém, se kterým se střetáváme.

Pojednejme nyní o významu domů (domů celých znamení). Připomeňme si předtím, že helénský způsob dělení pro určování síly planet nebyl jediný či nejlepší. Existovaly a existují ještě jiné, jako například dělení zlatým řezem a další. Mohou být i jiná přesnější dělení, je tu prostě i jiná možnost. Ale je hrozná chyba zacházet s dynamickými domy jako s domy nesoucími témata peněz, sourozenců, … Vraťme se tedy k významům, které domy nesou. Víme již, že význam domu se odvozuje jistým způsobem od významu znamení. Tj. I. dům od významu znamení Berana (), II. dům od znamení Býka () …. To je to, z čeho význam domů pochází.

Co do rozsahu, ve kterém se znamení vztahují k domům, se toho (možná jen zatím, říká RS) nedá říci mnoho. V helénské astrologii se uvádí jen následující: Znamení Raka () se vztahuje k I. domu a Beran () se vztahuje k X. domu. To je totiž hypotetický horoskop světa, který má Raka () jako vycházející znamení a Berana () v MC (ti z Vás, kteří přitom očekávají věk Vodnáře mající charakter vlastností XI. domu, tj. cosi s bratrstvím, společenstvím a tak podobně, by se měli opatrně posadit a uvědomit si, že pak nehovoří o Vodnáři ( ) jako o VIII. domě, ač je Vodnář ( ) osmé znamení po prvním znamení Raka ()). A to je jediná spojitost s mundánním konceptem v helénské astrologii. Její záležitostí je abeceda. Výroky jako Beran () se rovná Marsu, Beran () se čte jako I. dům jsou veskrze nové, moderní výtvory nemající žádný precendens v tradici.

Dopřejme si nyní jako určitou připomínku toho co bylo také dříve řečeno, přečíst něco zábavného z Vettia Valense (jeho Antologie, kniha I. str. 15) - týká se to se povahy znamení a vlastností, které dává Asc ve . Nechápejme to jako jakýkoli výpad či výtku vůči lidem majícím tuto konstelaci a nemysleme si, že jsou vždy takto negativní, ale jsou jen v principu svým způsobem nevydaření. Tedy ti, co mají vycházející znamení a mimochodem i ti co mají Lunu v , prohlašuje Valens, "jsou jízliví vůči vlastní rodině a nemající ji v lásce, jsou nepružní v reakcích, prostoduší, nepoctiví, záludní, všechno skrývají, misantropové (škarohlídi), neuctiví k autoritám i k bohu, žalobníčci, zrádci názorů i pravdy, snadno se nechají znepokojit maličkostmi", atd. (je-li přitom ještě Luna ve je to vše 2x tak silné). Je to snad onen kouzelný Věk Vodnáře ?

Nedělejme však ihned definitivní závěry, protože každý prvek, tak jak doposud byl v helénské astrologii pojímán, byl vždy neobyčejně složitý. Přesto nám však ona pasáž dává určitý obraz o charakteru takového člověka. Ale co vytváří tento obraz, proč tomu tak je ? Vettius Valens zde totiž přihlíží k tomu, že je ovládán Saturnem. Vládce, to je to nač hledíme nejdříve. Budeme-li ale hledět na osobnost, kterou dává, nebudeme hledět na vládce , ale na planety ve jakožto prvky modifikace osobnostního obrazu (ti co mají Asc ve , připomíná RS., ať se neobávají toho co o nich bylo v předchozím řečeno, Asc ve je jen jeden z vícera osobnostních prvků). Co se rozsahu toho jak lze dělat korelace domu a znamení, musíme se pohybovat v kontextu toho, že Asc je , tedy vycházet z uvedené ekvivalentnosti domu a znamení (tj. = I. dům) . A co je obrovsky důležité, významy domů nejsou odvozeny od významů znamení !!! Domy jsou entitou samou o sobě. Jejich význam nemá být odvozován žádnou analogií od znamení, od konceptu vládnutí či od vládce znamení, od jakéhokoli aspektového vztahu, který mají jiná znamení vůči ascendentu. To poslední je právě tak důležité jako to co bylo řečeno až doposud. To proto, že "moderní" astrologové obvykle pohlédnou na VII. dům jako na místo zřejmých nepřátel, partnerů … - proč ? - protože to je oposice na ascendent. To je spojování polohy vůči ascendentu s významem domu, a to je chyba. RS říká: "Věřím, že mám uspokojivě restaurovaný význam domů a jejich odvození nezávisle na znameních, na aspektových vztazích vůči ascendentu a na jakékoli kontaminaci od planet. Ústřední myšlenkou je, že musíme rozumět tomu co je přirozená vlastnost ascendentu a co je přirozená vlastnost vycházejících znamení (I.) a desátých znamení (X.)".

Musíme tomu rozumět ve smyslu základního řeckého slova kentron užívaného právě pro tyto domy, slova znamenajícího anglicky "pivot", tj. osu nebo místo, kolem kterého se vše "točí", svého druhu stěžej (slovem pivot RS označuje rohové domy - pozn. ZB). Je třeba obzvlášť rozumět tomu co je Asc a MC a není možné neodvozovat významy dalších domů také od Desc nebo IC . Jakmile k tomu takto přistoupíte, vidíte, že individuální domy odvozují svůj význam od svého vztahu k těmto 4 hlavním osám Asc, Desc, MC, IC. Jinak řečeno, například význam II. domu lze odvodit z toho, že se vztahuje zpět k ascendentu (následuje jej), význam XII. domu se odvozuje z toho, že je odkloněn od, nebo jinak řečeno postaven vedle, ascendentu. A tak všechny domy lemující ony "otočné" body odvozují svůj význam od základního významu oněch otočných domů. A tak neužíváme aspektové vztahy ani nadáváme do rovnosti význam znamení s významem domu.

Můžete namítnout, podívejme se, to je pouze Schmidtova teorie znamení a domů. Ale RS říká: "Strávil jsem na tom mnoho času. První co jsem zkoumal byly všechny dostupné řecké zdroje o významu domů. Nebyly vůči sobě navzájem zcela v souladu, a tak jsem udělal malý seznam, v němž jsem porovnával zmíněné významy. Například - IX. dům - měl co do činění s esoterismem, s filosofií a s králem, IX. dům s králem ? … ale také s cestami. Pak VII. dům - ten měl příznačné významy v helénských časech - svatba, cesty a smrt. Tyto významy se dost odlišují od moderních významů domů. V dalším pak bylo velmi těžké najít ony základní koncepty významu domů. Chci vám proto aspoň v nástinu načrtnout, jak to probíhalo."

Jaké domy se spojují s cestami ? IX. a III. dům, dobrá, dobrá. Jaký je rozdíl mezi nimi - III. krátké, IX. dlouhé. To je z části pravda, zčásti nepravda. Základní význam IX. domu je, že i když se týká cest, je to cesta pro konsultování orákula - to tam bylo původně. Trochu obecněji je to cesta k nahlédnutí. Většinou to dnes nazýváme turistikou. Základní význam tohoto druhu cest je nahlížení. Naproti tomu základní linkou u III. domu, a nebudeme to nyní dokazovat, je cestování s vymezením na rodinné vztahy, přátelé, rodinu, vztahy k hostům. V oněch řeckých dobách tu byl kulturní fenomén cestovat v rámci rodinných vztahů, rodiny přitom většinou žily v dochozích vzdálenostech, někde na druhé straně zámku, kopce …. A tak tu máme cesty na malé vzdálenosti. A na druhou stranu tu máme cestu pro nahlédnutí. Obecně řečeno, jdete například shlédnout pyramidy na druhém konci světa, delfské orákulum, to vše v dávných časech byla cesta na velkou vzdálenost. Ale co když jste žil právě v sousedství pyramid ? A třeba jste šli rozjímat k pyramidám a obdivovat je jako zázrak - je to sice cesta vzdáleností krátká, ale je to cesta k nahlédnutí, poznání a tedy cestou IX. domu. Mohli jste také žít v Delfách, v sousedství známého orákula. Ale každá cesta za konzultací tohoto orákula byla opět cestou IX. domu, bez ohledu jak daleko to bylo. Vaši příbuzní však mohou žít na druhé straně světa a jejich návštěva bude cestou III. domu. A zde se tak setkáváme s případem, kdy je pravý význam skryt, vidíme jak přenosem v historii dospíváme k novému, úplně umělému a nesprávnému významu domů, který může dát ve svém důsledku i nesprávné čtení horoskopu.

Úplně nejoblíbenější a nejvíce vzrušující téma pro RS jsou skrytí a otevření nepřátelé. V moderní astrologii ve většině případů dáváme otevřené nepřátele do souvislosti se VII. domem, skryté nepřátele pak spojujeme s XII. domem. Tak se to učíme podobně jako s cestami III. a IX. domu. Ale spojování otevřených nepřátel se VII. domem se objevuje až v arabské éře. Řekové v helénské době měli pro nepřátele dva domy - VI. a XII. Přesun nepřátel ze VI. do VII. má co do činění s oposicí k ascendentu - ale nezapomínejme, že v řeckém pojetí nemají významy domů nic společného s jejich aspektovými vztahy (sextily, kvadráty, oposicemi …). Významy jsou odvozeny podle své vlastní logiky. Také to, co někteří namítají například u VII. domu, že když jste v manželství tak se jedná o svého druhu střet. To je úplně něco jiného, jde o druhotný význam, který s tím nemá nic co dělat. Takže s nepřáteli měli co do činění VI. a XII. dům. Jaký je mezi nimi rozdíl ? V pozdější latinské tradici bylo pro veřejné nepřátele užíváno slovo publicos (public - znamená "veřejnost", také však "jsoucí ve spojení s městem"). Ale to není význam, kdy před vámi stojí nepřítel a otevřeně vůči vám prohlašuje zaujatost, nechuť a odpor. Na rozdíl od takového nepřítele, náš chlapík z XII. domu, je ten, o kterém nevíte, že je vaším nepřítelem potud, dokud proti vám něco neudělá a stane se tak otevřeným nepřítelem. Porovnáme-li ono "skryté" s "otevřeným", pak skrytý nepřítel je tedy ten, který se jednou přemění na otevřeného nepřítele, zatímco onen otevřený již své nepřátelství neskrývá. Slovo public (veřejný) má však co do činění s městem, místem (City). Nepřátelé odvození z VI. domu jsou tak veřejnými nepřáteli a jako veřejní nepřátelé jsou nepřátelé číslo 1. Jsou to vaši nepřátelé, protože jsou nepřátelé vašeho města nebo státu. Nejsou to vaši soukromí nepřátelé. Nepřátelé XII. domu jsou však vaši osobní nepřátelé, ať jsou skrytí nebo již otevřeně vystupující. Toto helénské rozlišení osobního (soukromého) a veřejného je rozlišením XII. a VI. domu a bylo zachováno i v latinských materiálech jakožto publicos a hidden. Tu se ovšem nerozumí pod publicos veřejný ve smyslu otevřeně vystupující, ale veřejný ve smyslu působící nepřátelsky v rovině veřejné (na rozdíl od roviny soukromé). Je to tedy společenský nepřítel. To nás v důsledku vede ke skutečně zajímavému závěru.

Aniž bychom příliš mnoho odbíhali od dosavadního tématu, můžeme to dokumentovat také v souvislostech s rozdíly mezi planetami. Vzpomeňme si jak Merkur, Venuše a Mars jsou nazývány osobními planetami a Jupiter se Saturnem jsou nazývány více společenskými planetami. Odkud ono rozlišení pochází ? Než si odpovíme, musíme probrat ještě jeden koncept. V helénské astrologii, (to co teď bude uvedeno jako koncept, říká RS, je v moderní astrologii plně ztraceno a není ani reinterpretováno lidmi jako Rudhyar ani znovuužíváno v moderních směrech), tedy v helénské astrologii jsou planety klasifikovány do dvou tříd. Nazývají se "sects", skupiny stejného způsobu "života", nebo jinak řečeno "zájmové" skupiny či "řezy". Jsou to tedy dvě skupiny - planety náležející slunečnímu řezu a planety náležející lunárnímu řezu. Sluneční řez tvoří Slunce, Jupiter a Saturn. Lunárními planetami jsou Luna, Mars a Venuše. Merkur patří do prvé či druhé skupiny podle toho zda vychází před či za Sluncem. Vychází-li před Sluncem (tj. má-li ekliptikální délku větší než Slunce - pozn. ZB), pak patří do slunečního řezu, vychází-li po Slunci (tj. má-li ekliptikální délku menší než Slunce - pozn. ZB), pak patří lunárnímu řezu (místo sluneční řez a lunární řez se užívá častěji přiřazení denní a noční planeta, ale pozor není to dělení mužská a ženská planeta - pozn. ZB). A tak v helénské astrologii, poté co byly s ohledem na svou vlastní logiku ustanoveny významy domů, je přiřazován každé planetě dům jakožto místo její "radosti" . Jinými slovy každá planeta má zvláštní specifickou příchylnost (afinitu) k určitému domu. Přiřazení je následující:


Radosti planet

Merkur má místo své radosti v I. domě, tj. ve znamení, které je na ascendentu. Luna v III., Venuše v V., Mars v VI., Slunce v IX., Jupiter v XI. a Saturn ve XII. Vidíme, že denní planety se radují nad obzorem a noční pod obzorem a Merkur je společný oběma.

Co to znamená ? Vzpomeňme si na předchozí rozlišení osobního a veřejného. Mars je veřejnou planetou, protože je zodpovědný za to, jak je mnoho onen dotyčný nositel tak říkajíc pohroužen, vnořen hluboko do svého města. Veřejnou planetou je proto, že to co se ho pak dotýkalo, to se dotýkalo města. Nebudeme-li se příliš zabývat odchylkami, pak to většinou platilo i pro Venuši a Lunu a částečně i pro Merkura, v závislosti na tom byl-li v lunárním či slunečním řezu (noční nebo denní dle Slunce). Tyto planety tedy representují jak je do určité míry člověk pohroužen do svého města. Jak je ve městě přijímán. Venuše má přitom na starosti přátelství, ne na osobní úrovni, ale tak, aby byl člověk socializován (společensky zapojen). Jupiter na druhou stranu je osobní přátelství, neboť patří do skupiny k osobnímu - patří k řezu Slunce. Co na druhou stranu mají na starost planety nad horizontem ? Patří ke slunečnímu principu, slouží jako prvek individualisace člověka od druhých a od města. Jupiter má tak co do činění s reputací. Jak si dotyčný stojí vůči okolí, vůči druhým ve městě, jak je vybírán městem a odlišován z obyčejného shluku ostatních. Slunce má co do činění se suverenitou krále, vládnoucí třídy a vysoce postavených. A co má na starosti Saturn ? Například vůči přátelství - to je osamocení, člověk je vyloučen, je v exilu. Zdá se příznačné, říká RS, že lunární řez je společenský, patří k městu - zatímco sluneční patří k individuálnímu. To není úplně v protikladu, ale je to trochu něco jiného než co se říká dnes.

Doktrína, kterou měl Rudhyar (tj. odlišení společenských a sociálních planet) přináší jen to co druzí udělali před ním. Říkal také, že musí být nějaký význam v chaldejském uspořádání planet, že odráží něco jako postupný přerod individuálního ve společenské a z toho pak odvozoval další. Tím mimochodem ovlivnil mnoho lidí, kteří použili podobný uspořádavací způsob i na domy (tzv. "postup vývoje člověka"), dle nárůstu pořadí domů v procesu individuace … (například manželé Huberovi, B. Mertz, Liz Green, H. Meyer … - pozn. ZB). Všechno tohle se objevilo až ve XX. století. RS neříká, že to je špatně, ale říká, že to je uměle vykonstruováno. Nemá to žádný precendens ani ve středověké ani v helénské tradici. Na druhou stranu RS zaráží, že je vidět tak velkou konsistentnost, se kterou některé domy planety obšťastňují protože jsou pod horizontem. A to je právě pro planety lunárního řezu.

Všechny domy v helénské astrologii měly tak či onak co do činění s "osudem". Základním výrazem v této souvislosti bylo, že "nám je osudem předurčeno …". Vyjadřovali tak přesvědčení, že domy ukazovaly způsob, kterým jsme osudem ovlivňováni. Domy pod horizontem se také nazývají anglicky "dvouklíčovými" domy (nevím, zda plně rozumím, že RS. vyslovuje "two-key" - "dvouklíčový"- pozn. ZB) - což je také obdoba pro řecké slovo pro osud. Je tomu však třeba rozumět tak, že jde o neosobní osud - je to něco co se vám přihodí v rámci neosobního působení jako když třeba zahynete při hromadném neštěstí, či epidemii. Domy nad horizontem se také nazývají "diamantovými" domy (diamantové - znamená obrazně "drahé kameny" nebo také "hrací plocha" - přitom nevím, zda plně rozumím že RS vyslovuje "diamond" - "diamantový"- pozn. ZB ), což je obdoba pro odlišný řecký výraz znamenající příležitost či zdar, úspěch a štěstí. Hovoří se o osobním diamantu a pak jsou diamantové domy domy osobní. To proto, že diamant byl těch dobách něco jako poručenský či opatrovnický dar pro danou osobu nebo rodinu. Bylo to osobní - soukromé. A tak domy pod horizontem jsou domy neosobní, domy nad horizontem domy osobní. Když mluvíme o planetách v podobném kontextu - máme společenské planety a planety osobní. A to vše dohromady je důvod pro planety solárního řezu, že se radují nad horizontem a lunární pod horizontem. To je ona základní (nejvýraznější) linka konsistentnosti celého systému.

Pojďme k další, také "pěkně povedené taškařici". V helénské tradici má s rodiči co do činění IV. dům. A to jak s otcem tak s matkou. Oběma. Ve středověké astrologii pak má už X. dům co do činění jen s matkou a IV. jen s otcem. Říká se to bez jakéhokoli precendentu v helénské astrologii. Jen to tak trochu připomíná ono manželské připojení VII. domu na základě oposice vůči ascendentu. Tak podobně je to užito ve vztahu otec-matka. Ale nezapomínejme, že při návratu ke kořenům nechceme užívat ony "aspektové" vztahy k nalezení významu domů. Odkud tedy přichází připojení X. domu k matce ? Mimochodem je to popletené i v moderní astrologii, protože tyto významy někteří připojují obráceně (tj. MC otec, IC matka). Tento posun, oddělení rodičů, se objevuje v literatuře jen pouhým mylným čtením odpovídajících pasáží v Ptolemaiově Tetrabiblu. Je to trochu nesrozumitelná pasáž. Jedna relativně málo porušená verse tohoto textu zní takto: "Jestliže chcete studovat sourozence, hleďte na Venuši při denním zrození, nebo na Lunu při zrození nočním." (Tedy na místa horoskopu poukazující na spojení s matkou). "Pak můžete studovat také X. dům". Způsob jakým byly tyto dvě věty poprvé desinterpretovány je, že Slunce, Luna nebo MC jsou signifikátoři matky. Argument pro to byl zdánlivě přímo v Ptolemaiovi - čtenářům se z počátku zdálo, že vidí: … hleďte na Venuši nebo Lunu nebo na MC jako matku, přes ní se dostanete k dětem matky - tj. k sourozencům. Ale text byl tak porušen, že se při čtení zbytků dalšími zdálo, že Ptolemaios říká: X. dům náleží matce, dokonce víc než Venuše či Luna. Ale to je jen špatné čtení původního řeckého textu. A přitom není známa žádná verse, která by takové čtení potvrzovala. Žádný helénský astrolog to také neříká. Začalo se to psát až v arabské éře. Připomeňme si opět, podotýká RS, že překlad z řečtiny do arabštiny je obtížná záležitost.

Ještě jeden malý doplněk k domům. Jak jme si již dříve řekli, v helénské astrologii má co do činění IX. dům jak s předmětem náboženství tak s králem. Ve středověké tradici už máme rozdělení těchto předmětů - král je nyní spojen s X. domem a pro IX. dům zůstalo náboženství. Dává to přece smysl, aby právě nejvyšší bod horoskopu (MC - pozn. ZB) byl spojen s králem (nejvýše postavenou osobou - pozn. ZB). Ale to je jen nesprávně pojatý způsob odůvodnění. Z helénského pohledu je důležité, že král i náboženství mají stejný dům Je zde totiž jeden základní koncept, který je spojuje a lze jej odvodit.

Vezměme pro ukázku takového odvození významu slova teorie, které pochází z řeckého theoria. To pro pozdní řecké filosofy znamená pohroužení, studium věcí atd. Tak jak je to konec konců je dáno i spojením s IX. domem. Ale jdeme-li hlouběji do minulosti, řecké theoria pochází z řeckého theoros, což znamená "posel vyslaný k poradě s orákulem". Pak je ovšem slovem teorie nebo slovem studovat zdůrazněna základní idea, že jdete pozorovat a vidět div. Může to být třeba orákulum ale také některý z divů světa. A tak máme spojeny dva pojmy: idea a zvláštní druh cestování, protože theoria znamená jít za orákulem, také ale vidět nějaké podivuhodné věci. A to je jen jediné slovo teorie - máme tu jak orákulum, tj. to co je filosofické, ale také cesty. To vše je v základu propojeno. Když studujete knihu, obrazně cestujete, abyste viděli div. Je to vše opět propojeno, nejde o žádnou umělou konstrukci. Až na to přijde řada, vysvětlíme jak je to s rodiči, manželstvím, jak jsou pro VII. dům spojeny cesty se svatbou, smrtí atd. VII. dům znamená také emigraci - opouštíte svou vlastní zem, abyste žili v zahraničí. To je s domy v tomto momentu vše, byly to prozatím jen potřebné příklady významů.

Základním problémem je však vztah mezi tématickými a dynamickými domy. Vidíme však, že i vlastní významy domů jsou pokřiveny. Někdy díky kulturním předpokladům, jindy díky špatnému překladu. Co se tedy děje dnes v moderní astrologii, která zdědila ony významy pozdně středověké astrologie, tedy v situaci kdy se snaží porozumět domům jakožto míře vývoje v čase a přitom uvažuje takové věci jako X. dům je matka, III. dům jsou krátké cesty … ? V situaci kdy buduje svůj moderní psychologický přístup a užívá přitom porušené významy ? Máme pak přirozeně tendenci takové astrologii užívající ony porušené významy ubrat na věrohodnosti, říká RS ! To proto, že cítíme, že jakákoli systemisace budovaná na porušených či posunutých významech je podezřelá.

Planety

Podívejme se z tohoto pohledu také na planety - klasické planety a jejich základní významy (což znamená prozatím vyloučit Urana, Neptuna a Plutona, které nebyly ještě v helénské době objeveny). Je zde několik důležitých změn, ale jinak je tu v čase stabilní soustava zásad pro praktické užití. RS říká: "na tomto tématu jsem také strávil spoustu času, a tak si dovolím udělat prohlášení, že povaha planet, význam, oblasti života, se kterými jsou spojeny, se mohou systematicky odvodit ze základního teoretického rámce. Nebudeme to teď dělat, jen tento postup uvedeme několika podněty. Je to obdobný postup, jaký byl ukázán u domů".

Začneme nyní se zvláštní věcí a to s planetárními cykly jak byly nalezeny P. Reinachem v rukopise z helénské doby (Papyrus grecs et démotiques recueilles en Égypte et pubblieés par Théodore Reinach avec le concours de MM. W. Spiegelberg et S. De Rici, Paris, Leroux, 1905 - pozn. ZB). Je tu však pár zvláštních věcí, které je předtím třeba probrat. Původní glyf (obrazový symbol - pozn. ZB) pro Slunce není kruh s tečkou uprostřed, ale kruhová taneční čepice šikmo posazená na hlavu a představuje Slunce s paprsky. Původní glyf pro Lunu je rohlík. Původní glyf pro Saturna, a který máme i nyní, je stylisovaná verse prvního písmena ze jména Kronos, což je řecké slovo pro Saturna. Jinak řečeno je to řecké písmeno pro K - kapa (). Určitými stylistickými změnami se toto K změnilo na náš symbol Saturna. Dá se to přes různé rukopisy vysledovat. Původní glyf pro Jupitera bylo první písmeno řeckého slova Zeus, písmeno zéta (). Malými změnami z něj pak máme symbol Jupitera. Původní glyfy pro Venuši a Marse nám dají trochu víc práce, protože oba řečtí bohové těchto symbolů začínají na A - Venuše je Afrodíté a Mars je Arés. V případě Venuše je druhé písmeno f - řecké fí () a to se až na znak + snadno přetvoří do symbolu Venuše. Martův glyf je tak trochu nejistý, je to buď stylisovaná verse A (), nebo to může být kombinace s písmenem S - sigma (). Merkurův glyf je však z úplně jiného soudku. Z počátku to byl malý kruh s malými křídly, který má pod sebou tyč s křížkem (+) - tedy jakési řecké žezlo. To vše se přetvořilo v dnešní symbol Merkura.

Zajímavé je, že glyfy Slunce a Luny jsou takové, jako to co zastupují. Zato Saturn, Jupiter, Venuše a Mars jsou zkratkami slov, která znamenají jejich jméno. A Merkurův symbol je zvláštní. Není ani jedním z obou způsobů - je více symbolem, který zobrazuje jeho funkci (nositel zpráv, léčitelské funkce …). Máme tak symboly ve třech zcela rozdílných skupinách - symboly co jsou takové jako to co zastupují, symboly co jsou zkratkou a pak jeden symbol, který symbolizuje funkci. Protože moderní astrologové si rádi hrají s glyfy, často raději usilují rozumět symbolismu glyfu, místo toho, aby se pokusili rozumět tomu co symbolisují. Pohlížejí na všechny tyto symboly jako by byly ze skupiny symbolů jako je symbol Merkura. Pokoušejí se je číst jako symboly, které symbolisují svým obrazem.

Nyní si položme pár otázek, vlastně jen proto, abychom si něco uvědomili. Máme-li nějaký horoskop, ve kterém máme planetární glyfy (v helénském pojetí ovšem, tj. kdy každý je v některé ze tří rozdílných skupin), jak a co potom horoskop sám o sobě symbolisuje ? Jakého druhu symbol je potom horoskop sám ? Máme tu jakousi mandalu, symbol, representaci něčeho, v čemž jsou další tři způsoby symbolisace podle oněch tří skupin planet. Mimochodem znamením v helénské astrologii nebyly přiděleny žádné glyfy. Ty byly vyvinuty až ve středověku. Tedy žádné glyfy pro znamení. Možná musí být pro jejich neexistenci nějaký důvod, musí to však být spojeno s povahou znamení. Musíme to jen zkoušet, když nemáme čas pro argumentování. Takže zpět, máme-li horoskop, který sestává ze symbolů, co tedy symbolisuje ? Nechejme nyní udělat RS jednu úvahu.

Pravděpodobně si pamatujeme, že bylo řečeno, že helénská astrologie je založena na teoretickém modelu, a že astrolog v ní dělá to, že pohlíží na pozorovatelné planetární posice a pozorovatelné planetární pohyby a užívá je k tomu, aby porozuměl. Užívá je jako výraz událostí, které se dějí v kosmickém vědomí, a které jsou všechny vyjádřitelné v termínech jazyka astrologie a jeho gramatiky. Ale ve stejný okamžik bylo uvedeno, že astrolog sám, v okamžiku kdy užívá horoskop, má druhou myšlenku, chce rozumět tomu jazyku, možná chce užít onen mechanismus astrologie a chce se nějak účastnit v onom kosmickém vědomí. A RS tvrdí, že ony tři třídy glyfů planet, representují vlastním způsobem celek (souhrn) toho astrologického činu. Jinými slovy, něco tedy v astrologii je co má co do činění s pozorováním. Pozorování toho kde se cosi nachází a uvědomování si toho na úrovni vnímání. Pozorování toho co jsou a jak vypadají ony prvky výkladu. A to například sluneční a lunární glyf dělají tím, že vypadají jako to co zastupují - vlastně zobrazují. Nicméně Jupiter, Saturn, Mars a Venuše symbolisují jakožto slovní zkratky. Vzpomeňme si na předchozí tvrzení, že všechny události v kosmické duši mohou být interpretovány ve výrazech jazyka a jeho gramatiky. Což ovšem může být vyjádřeno také typograficky, v písmenech, slovech atd. A teď tu je onen interpretační akt, který je mnohem více symbolický, a jímž se spojuje astrolog s kosmickým vědomím. A tento způsob symbolisace je mnohem více blíž merkurskému glyfu. V jistém smyslu se zdá významné, dokonce i v jistém smyslu poetické chcete-li, že Řekové užívali tři rozdílné typy glyfů. To proto, že připomínali, že astrolog musí vytvářet (užívat) trojí formu činu, když je přítomna ona druhá myšlenka. A pak ideálně, v určitém konečném okamžiku, ono symbolické pohroužení, zahrnutí (RS užívá slovo involvement - pozn. ZB) všechno osvětluje. Ale to je jistá malá část.. Přemýšlejme nyní o důsledku. Zeptejme se jiného astrologa co horoskop symbolisuje. Symbolisuje zrozencův život ? Symbolisuje planetární posice ? Symbolisuje nějaký vyšší řád, nebo nějakou výpověď o kosmu ? A jakým způsobem vůbec horoskop symbolisuje ? Když tyto otázky bereme vážně, tj. když bereme vážně, že nám je předložen nějaký text (mající svou gramatiku a sémantiku) a hledáme co z něj vlastně vyplývá, můžeme nalézt sami sebe okouzlené tímto typem otázek. A v tom okamžiku můžeme jít konečně po svém do toho, proč by znamení neměla mít glyfy a co to znamená. To mějme na paměti.

Význam planet

Podívejme se na významy planet. Helénská astrologie a astrologie středověká jsou často nařčeny z toho, že nemají nějaký zásadní nosné pojetí pro planety a jejich významy v rozdílných podmínkách. Bylo tu sice to co dnes známe například u Saturna jako omezení, u Jupitera jako expansi, ale nebyl tu onen základní koncept, princip významů. Tato námitka byla vznášena na počátku projektu Hindsight mnohokrát. My moderní astrologové si myslíme, že umíme vytvářet principy a dostáváme se tak ke kořenům toho, co studujeme. Ti před námi ale byli také schopni dojít k abstrakcím, které byly základem. K naší spokojenosti však lze nyní vše znovuodvodit z konceptu (v té době užívaného) kosmologického modelu.

Přistupme nyní k tomu, co dle soudu RS, je základním významem každé planety. To je zatím poslední poznání v rámci probíhajícího výzkumu. Začněme však s krátkým posudkem, jedním zkratkovým slovem ke každé planetě (na počátku však vynecháme Slunce a Lunu). Začněme Jupiterem, který je v domicilu ve a a vytváří z těchto míst trigon ke a . Základním významem Jupitera je, že posiluje nebo dělá věci klidnými, stabilními, drží je nasměrované. V klasické době byl trigon (tj. trojúhelník) totiž něčím, co vytvářelo stabilitu mezi geometrickými mnohoúhelníky. Stabilizuje, posiluje. Venuše, další z dobrodějných planet, usmiřuje a urovnává to co je rozdílné. Například v přátelství vytváří mosty. Urovnává hádky a podobně. Zklidňuje a dává věci do pořádku, spojuje rozdělené věci či záležitosti dosud nespojené. Přináší věci, které mají vytvořit jednotu. Obě planety, Venuše a Jupiter jsou tak v helénské době dobroději. Ale byly dobroději každá jiným způsobem. Vezměme například situaci kdy mají být signovat přátelství. Dělají to rozdílně. Jupiter to dělá v rovině uklidnění, posílení, konsolidování (upevnění) přátelství. Venuše má co do činění s formováním (vytvářením) přátelství. Přináší a skládá věci do jednoty. Venuše tedy smiřuje, skládá dohromady, vytváří nový celek z věcí a záležitostí, které byly rozdělené. Pracuje s tím co bylo dříve spojeno, co bylo někdy později rozděleno a nyní se to má opět spojit. Mars naopak rozděluje, rozdvojuje, odlučuje, odlišuje věci, které jsou podobné. Vytváří rozdíly. Značí například rozvod rodičů, přerušení přátelství … Saturn - ten zbavuje společenství či vytváří opuštěnost. Je však velký rozdíl mezi oddělováním, které dělá Mars a vytvářením opuštěnosti konané Saturnem (i opuštění toho co bylo použitelné). Saturn má také co do činění s dětmi - například s jejich odložením (dávnou to praxí nechtěných rodiček). Naproti tomu Mars ve stejném tématu dětí má co dočinění s potraty, tj. násilným oddělením plodu od matky.

Všechny tyto konkrétní významy mohou být stručně vyjádřeny v následujících výrocích: Merkur se významně zajímá, diskutuje, soutěží (a to i v atletice, psaní je až pozdější). Co se děje při atletické soutěži či diskusi ? Chcete vyhrát a překonat argumenty diskutujícího na druhé straně, chcete uvést do pohybu, destabilizovat argumenty toho druhého. I když třeba zápasíte, snažíte se vyvést soupeře z rovnováhy a dostat jej na zem. A tak tu je krátký vyčerpávající význam pro Merkura, který nebyl pochopen, dokud nebyl podchycen onen základní koncept. To je to, že Merkur dělá věci, aby byly v napětí, nejistotě. Řekové pro to měli výraz, "že to visí ve vzduchu". Záležitosti a věci, které jsou v nejistotě, nejsou uchyceny "pevně na zemi", jsou destabilizovány. Když se na to podíváme z pohledu protikladů planet, vyvstane náhle jedna zajímavá věc.

Podíváme-li se na dva domicily Venuše a dva domicily Marse, pozorujeme, že jsou vůči sobě v oposici ( proti a proti ). Hovoříme o detrimentu či exilu jednoho a domicilu druhého. To co dělá Venuše je, že narovnává a vyrovnává rozdíly. Mars naopak rozděluje, rozlišuje to co bylo podobné či shodné. Jejich domicily jsou v oposici. a to úplně v souladu s tím co oba znamenají. Domicily Jupitera ve a jsou v oposici k domicilům Merkura v a . Proč tomu tak je ? Zatímco Jupiter upevňuje rostliny na Zemi, Merkur znestabilňuje, "udržuje věci ve vzduchu" (v pohybu), soutěží, zápasí s druhými. A protože toto soupeření není vždy zlovolné, může to být přínosné, pokud se přitom neužije nějaký sprostý argument. Můžete přitom něčemu vzdorovat. A proto je Merkur jak dobroděj tak i planeta přinášející zlo v závislosti na tom, se kterou z planet je nejtěsněji spojen.

Saturn je domicilní v a , je v oposici domicilnímu Slunci ve a Luně v . Proč je to tak ? Saturn nerozlišuje stejné či podobné věci, zbavuje a odnímá, přivádí záležitosti do nedostatku, vyhnanství, činí opuštění dětí, zapříčiňuje ztrátu věcí, ztroskotání lodí. Saturn je osamělost, nedostatek přátel, peněz, ale také řídí peníze druhých lidí. Když Jupiter a Venuše mají co do činění s dětmi, co s nimi spojuje Saturna ? Představuje nevlastní rodiče, zbavuje děti vlastních rodičů a dává je nevlastním. A teď Slunce a Luna dohromady tvoří rodiče (Slunce otec, Luna matka), ale protože Saturn má jako základní význam také osiření, má velmi specifický vztah mezi oběma stranami. A jak je to s těmi oposičními domicily vůči Saturnu - Slunce a Luna jsou světla, Saturn je temnota. Temno je odejmuté světlo. Proč jsou domicily Venuše a Marse proti sobě ? To proto, že Venuše je radost, naděje a každé potěšení a naproti tomu Mars je bolest, strach a každá pohroma. Jsou to tedy zcela protikladné významy. Podobné vyjádření můžeme mít u Jupitera a Merkura. Proč jsou jejich domicily proti sobě ? Jupiter posiluje, dělá pevnější, stabilizuje, Merkur destabilisuje, přivádí záležitosti k soupeření.

RS zastává názor, že když si uvědomíme tyto základní principy, můžeme okamžitě vidět, že pro jeden konkrétní význam - například negativní, patří spíše Saturn než Mars. Proč onen dobrý význam patří spíše Venuši než Jupiteru ? Tyto rozdíly nejsou náhodné a také nejsou odvozeny z řecké mytologie a přináležitosti k olympským bohům. Originální však je, že se s nimi shodují. Je to zábavné. Významy jednotlivých planet jsou s tradičními mytologickými příběhy v souladu na 80 - 90 %.

Nehovořili jsme zatím o Slunci a Luně. V helénské astrologii jsou pány zemského okruhu. Najdeme pro ně významy téměř všeho co se komu během života přihodí. Ale přesto se tyto významy dělí do dvou tříd. Všechny lunární významy jako početí, matka, sklizeň, hromadění peněz, putování, cesty, svatba …, všechny tyto pojmy náležející Luně (upamatujme se na lunární a sluneční řezy - sects) mají jako základní charakteristiku obec - místo (Například slovo početí, které je konkrétním příkladem významem Luny, je řecké sylabses - které obecně říká více obecněji "přinášet něco dohromady" Luna sbírá dohromady, bez rozdílu sbírá dohromady. Všechno solární pak je vybírat, dělat výběr. Slunce má co dočinění s vysokou vážností, to jak stojí někdo nad někým, má co do činěn s přátelstvím, protože to je něco jiného než vytváření společenského, je to výběr. Přátelství je velmi osobní - říkáme - toto jsou mí přátelé. Má také co do činění s otcem, králem, autoritou, svrchovaností … Rozlišujícím je onen prvek výběru. Luna na druhé straně dělá shromažďování, často i heroickogeniálním proměnlivým způsobem. Tyto základní principy připojené k faktu, že Slunce a Luna musí mít významy pro všechna témata lidského života, překvapují trochou práce při odvozování významů jednoho po druhém. Ale jakmile jsou tyto významy vybudovány, to je že Slunce je přátelství, pak se podíváme na domicily dalších planet, které jsou symetrické kolem a (domicilů Luny a Slunce). Podívejme se na solární hemisféru, tj. projděme od ke . Začněme jupiterským domicilem ve . Protože jedním z významů Slunce je přátelství a Jupiter je planeta, která posiluje a upevňuje, je tu posílení a upevnění přátelství. Způsob, kterým se vztahuje Mars ve k přátelství je to, že je rozlučuje a má tedy co do činění s odporem a nechutí. Způsob jak se Venuše vztahuje k přátelství je jeho utváření, usmiřování hádek … A tak základní významy Slunce a Luny vytvářejí významy zbývajících planet, to jak se má Jupiter k přátelství, jak se k němu má Mars, Venuše a mohou tak být generovány a zapsány do tabulky na principu základního významu. Dělá nám to ony významy věrohodnější. Moderní astrologie si vyvinula pro planety jakýsi instinkt na pozadí, ale ten při přechodu k detailům dělá, že se nám významy často překrývají, přemazávají, dokonce někdy i smatlávají navzájem. V čem je například rozdílné nepřátelství Marse a Saturna ? Řekněte o tom něco. Někteří moderní astrologové pak dospějí k překvapujícím závěrům. Jeden z nich pak nakonec řekne, že Saturn má co dočinění s hněvem. Těžko to ale může nějak rozumně ospravedlnit a odůvodnit. My teď však víme, že každá planeta má svou vlastní a unikátní skupinu významů a všechny dohromady patří do jednoho velkého systému.

Jednou významnou positivní hodnotou při studiu helénské astrologie je to, že při studiu významů planet se dotýkáme pevného, stabilního a přeživšího poznání, části, která povětšinou přežila bez překrucování proběhlého v jiných tématech v minulých stoletích. Co dělá většina moderních astrologů při čtení horoskopu ? Věnují se tak mnoho vnějším planetám, že ztrácí kontakt s planetami klasickými. Jsou tak fascinováni vnějšími planetami, že se jim zastírají a stávají nezřetelnými rozdíly mezi klasickými planetami. Domnívám se, říká RS, že je mnohem zdravější začít čtení horoskopu pouze s klasickými planetami a pak teprve přejít i na vnější. Když někdo neumí přečíst horoskop jen s klasickými, pak nemá nic z toho, že čte v horoskopu Urana, Neptuna a Plutona. Ukažme si stručně proč tomu tak je.

Když se pokoušíme znovu sestavit helénskou astrologii, máme také odpovědnost zaujmout postoj i vůči moderním věcem. Máme tu tedy pojem vládců jednotlivých znamení kde např. Uran vládne , Neptun …. Ale na druhou stranu Uran, Neptun a Pluto mají být transcendentálními planetami. Co však v okamžiku užití konceptu domicilu těchto planet děláme? Převádíme onu transcendentální působnost vnějších planet, redukujeme ji, do přízemní netranscendentální roviny vládnutí. Pohleďme však kde tyto vnější planety ve skutečnosti leží - nachází se mezi oněmi klasickými planetami a sférou stálic, mezi klasickými planetami a znameními (pozor, zde RS nesměšuje významy znamení a stejnojmenných souhvězdí, ale vychází z pohledů Řeků, kdy v jejich době zvířetníková souhvězdí překrývala znamení stejných jmen - pozn. ZB). Chceme-li pak postupovat odpovídajícím způsobem, musíme nějak vzít do úvah onu prostřednost - ono prostřednictví. Mají funkci, že interferují, zprostředkovávají a rozrušují - velmi charakteristickým způsobem. RS pak říká, že předtím než začneme číst horoskop měli bychom poznat co a jak tyto planety zprostředkovávají a rozrušují.

Na dotaz, zda by Řekové kdyby znali Urana, zda by ho zahrnuli do výkladu RS odpověděl - to je pěkně zapeklitá otázka. Myslí si, že by věnovali hodně pozornosti tomu, že jde o objekt zpravidla neviditelný oku nevyzbrojenému optikou. Tento fakt sám o sobě Urana odděluje od ostatních klasických planet (Sluncem počínaje a Saturnem konče). Z faktu, že se velmi pomalu pohybuje zvířetníkem spolu s ostatními planetami za Saturnem (tj. spolu s Neptunem a Plutonem) by je vedlo k predikcím v dlouhodobém horizontu a jsou někde na cestě mezi klasickými sedmi planetami a stálicemi. Protože si RS myslí, že helénská astrologie je systém teoreticky koherentní, má odůvodnitelné teoretické základy, tvrdí, že je naším úkolem najít interpretaci moderních planet v helenistickém kontextu. Zůstane přitom ještě mnoho vzrušujícího materiálu pro další práci, jako je práce s Chironem či asteroidy - opět s výzvou integrovat je do systému. RS dále zdůrazňuje, že tím neříká, že například transneptunské planety existují, jen říká, že je otevřen možnostem. Na druhou stranu vše co má v astrologii význam a funguje, je třeba integrovat do helénského systému.

Je třeba ještě zmínit rozdíly mezi planetami a obdobími a periodami, které užívali klasičtí astrologové a jak je užívají moderní astrologové. Moderní astrologové je užívají (v principu) jakožto heliocentrické cykly, Venuše je velmi blízká slunečnímu cyklu. Zkrátka jde o cyklus vymezený příchodem sledovaného prvku na stejné místo hvězdné oblohy. Helénští astrologové to dělali jinak. Planetární usek spojený se Sluncem je 19 let, s Lunou 25 let, s Merkurem 20 let, s Venuší 8 let, s Marsem 15 let, s Jupiterem 12 let a se Saturnem 30 let. 12 a 30 jsou stejné jako u moderních astrologů. Ale co třeba Venuše a jejích 8 let ? Podíváme-li se na solár v 8 letech pak vidíme, že Venuše se vrátí na stejný stupeň, na kterém byla před 8 lety. Podíváme-li se na Marse každých 15 let, tak vidíme, že se vrací zhruba na stejný stupeň. Venuše se vrací s přesností na stupeň, Mars o něco nepřesněji a Merkur se vrací do stejné oblasti. Čili tyto helénské periody ukazují okamžiky, kdy nejen solární Slunce je na stejném místě ekliptiky, ale i ona planeta. Tedy jde o cykly stejných fází (úhlů) planet vůči Slunci. To nás však vede hodně hluboko v čase až do babylonského údobí. Tyto cykly stanovili babylónští astrologové před mnoha a mnoha lety. Jsou velmi rozdílné od dnešních a objevují se stále a stále v predikčních technikách astrologů v období planetárních vládců času, jednoduchých planetárních návratů, … . Jsou tedy velmi důležité a to nejen proto, že mají astronomický základ. Jsou příkladem vypouštěné části helénské astrologie, nevyskytující se v astrologii moderní odvozené od středověké.

A nyní pár dalších slov k vnějším planetám. Vraťme se k rozlišení solárního a lunárního. Dříve bylo zmíněno, že vše co je lunární má co do činění se spojováním, s obcí, místem, zatímco solární má co do činění s individuálním, oddělováním se, vydělováním z místa - Luna zespolečenšťuje, Slunce vybírá, individualisuje. Řekněme něco o Merkuru, planetě soupeření. Je to zvláštní typ soupeření v místě o obchodní aktivity, obchodní přátelství … a přitom je to planeta rozpolcená, rozkolísaná, může být více ženská či více mužská, dobro dávající či škodící, může patřit do lunární i sluneční skupiny planet. Jak to že obchodní aktivity jsou speciální formou souboje v obci, v daném městě ? Jak to že Merkur představuje kombinaci lunárního a solárního? Vezměme prostého obchodníka. Ten chce v obchodě vydělat peníze. Když se mu to podaří vícekrát, stane se významný svým postavením v dané společnosti (ne sice díky tomu jak se narodil, ale tím jakých dosáhl výsledků). Na druhou stranu může v obchodě prodělat i poslední košili a klesne na společenské dno a skončí, skončí jako předmět, zcela utlačen a odindividualisován (odosobněn). A tak můžeme říci, že merkurské soutěžení je soutěžení mezi selektivitou patřící pod Slunce a spěním k souhrnu patřícím pod Lunu. To je hlubší porozumění Merkuru. Proč se věnujeme právě Merkuru, táže se RS ? Nejjednodušším společným prohlášením o vnějších planetách je pro mne, říká RS (a někteří to znají od D. Rudhyara a dalších), že Uran je transcendentální Slunce, Neptun transcendentální Luna, Pluto je transcendentální Merkur.

Co tím myslí ? Uran má co do činění s ideálem lidského života. Co se děje se slunečním principem když se v obci, místě dospěje k výběru jednotlivce ? Je příslušník vyšší skupiny, má určitou pověst, cokoli co patří pod Slunce. Čím více je vybírán, tím více se blíží ideálu lidského života. Čím více je vybírán, tím více se stává určitým typem (i když mnozí co tím prošli, tj. poté co se dostali do vyšší funkce, nesouhlasí s tím, že to je ideál). Nicméně Uran je pak transcendentální Slunce protože jde za prostý výběr místem narození, osamostatnění, za typ různým způsobem. Ve skutečnosti jde dál k onomu typu ideálu života. Na druhou stranu tu máme Neptuna jakožto transcendentální Lunu. Připomeňme si, že vše děláme v kontextu jemného včlenění do systému helénské astrologie. Neptun ve své transcendenci (překračování) jde tak daleko, že pod jeho vlivem se člověk stává příslušníkem nejnižších skupin, které mají služebnou roli v obci, místě, že ztrácí ze své individuality tak mnoho, že se až stává věcí tady té obce, toho místa. "Věcí", která prostě jen existuje. Žádná osobnost, žádná identita, nic z toho. Stává se tím, který "rozpráší" zmatek okamžiku, který se tu právě nachází. Jen existuje. RS tím nemá na mysli žádný vyšší stav vědomí, jen prostou existenci. Dokonce nemůžeme říci ani, že on či ona žije. Jen že to "je" (dokonce tedy jen velmi negativní forma "id") (RS jakožto vystudovaný filosof pravděpodobně míní id Freudův, tj. "ono", německy "Es", representující neosobní pudy fungující pro dosahování slasti, tedy reservoár psychické energie - pozn. ZB). To není ona harmonisace spojování předávaná Neptunem "vodnářskými" astrology. Stává se tak prvkem jin. A co Pluto jako transcendentální Merkur ? S ním máme před sebou obchodní soutěžení, stálý boj mezi typem, ideálním lidským životem na jedné straně a pouhým setrváváním, existencí na straně druhé. Merkur je zprostředkovávatel tohoto boje mezi Sluncem a Lunou. Pluto pak jako transcendentální Merkur, zprosředkovává boj mezi ideálem a pouhou existencí (setrváváním). Dělá to způsobem, při které člověk stále přeskakuje mezi tím jak je v obci, místě vybírán a naopak tím jak je v obci, místě ztrácen. Začíná posouvat člověka do stavu, kdy se stává osobností a indiviuem, které stojí pevněji ve svém prostředí a není součástí amorfního shluku. Může tak být nahlížen jako osobnost. To je zvláště v korespondenci s tím, jak je Pluto spojen s transformací. Uděláte-li tuto transformaci správným způsobem, získáte silnější osobnost - znáte ono rčení - co nás nezabije to nás posílí. To je místo v helénské astrologii, kde hovoříme o pojmu individualisování. To je v souladu se směrem kterým jde moderní astrologie. Začátek transformace je spíše něco jako souboj, soupeření - ale soubojem mezi selektivním a kolektivním, je to boj transcendentní, vede k člověku, který se stává osobností a individualitou. Vede k někomu, kdo má ve svém těle uložen ideál a na druhou stranu stále ještě existuje. Uran tak musí mít něco s cestou, kterou se individuum poměřuje s ideálem. Neptun se pak poměřuje s realitou existence, se skutečností, která prostě je. Pluto je pak modulace mezi těmito extrémy. V technické filosofické mluvě je ideální lidské bytí dosažitelné. To je tedy cesta, kterou se lze pokoušet integrovat vnější planety do helénského rámce. Budete-li o tom přemýšlet, myslím že uvidíte proč, mají-li tyto planety transcendentální roli, proč se ji snažíme chránit. Mají-li tuto transcendentální roli, nemá význam jim přidělovat domicil v nějakém znamení. A vůbec nic podobného. To by je snižovalo na úroveň obvyklých klasických planet. Na začátku můžete postupovat oběma cestami - buď tak. že jsou to tělesa neviditelná prostému oku nebo cestou, kde je berete jako opravdu transcendentální a nemohou mít vlastnost vládnout znamení a nemůžeme s nimi zacházet jako s běžnými klasickými planetami.

© Ing. Zdeněk Bohuslav, CSc., 732354413, zdenek@bohuslav.com
Tolstého 20, 101 00 Praha 10